Můj otec a ostatní muži

Andrea Sedláčková je trochu moje guilty pleasure a Můj otec a ostatní muži představuje v jistém smyslu kvintesenci toho, co se mi na jejích filmech líbí. Téma emigrace těsně před Sametovou revolucí je nepochybně dostatečně zajímavé pro filmové, resp. televizní zpracování. Sedláčková natočila jeden možný pohled, který někomu možná přijde málo dramatický, myslím ale, že taková výtka není na místě, protože jedním ze základních témat filmu je právě lehkovážnost hlavní postavy. Vůbec jako sonda do ženské psýché inscenace celkem funguje, nejvíc mě bavily sexy souboje Vilhelmové s jejími sokyněmi v podání Kateřiny Winterové a neherečky, navrátivší se emigrantky Evy Perušič. Těším se, až se Andrejka jednou vykašle na politiku a natočí film čistě o vztazích a ženské rivalitě :) (14.12.2014)

Jako volné pokračování filmečku Ze života pubescentky to sice nedává moc smysl, ale jako samostatné dílko by to byla taková klasická tvorba tehdejší ČT. Herecky je to naprosto jasné, Wilhelmová, Geislerová, Trojan... a obsahově lehká nostalgie po době před listopadem 89. Hodně autobiografických prvků, trocha té Paříže, následné devadesátkové naivity a hlavně ta Táňa, která se tváří, jako by pořád hrála tu pubescentku. Tyhle autorské počiny mají často velmi mírného dramaturga a v tomhle případě je to skutečně průser. Chápu, že se Sedláčková potřebovala vyjádřit, ale odstup ani nadhled se nedostavil. (02.05.2020)

"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. (17.02.2018)

Konec docela dementní. Chytila jsem v televizi nejdřív druhou půlku, tak jsem očekávala podobnou demenci i v první polovině. Když jsem pak na to koukala, překvapilo mě, že Vilhelmová, kterou většinou buď nemusím, nebo nemůžu, hraje celkem slušně - dokonce bych řekla až dobře. Druhým překvapením byl Trojan, kterej byl taky slušnej, a k tomu ji slušně (uvěřitelně) zmydlil. A bylo to tak z čistýho nebe, že jsem se až lekla, to se mi nestává, takže hvězdička navíc. (20.01.2018)

Komorní film o citových eskapádách studentky žurnalistiky, který se odehrává v přelomovém roce 1989. Zajímavý a bezpochyby nosný příběh s velmi dobrým hereckým obsazením ale plně nevyužil svůj potenciál. Stejně jako je bezradná a trochu naivní hrdinka, je nakonec bezradný a trochu naivní i film. Opravdu velká škoda. Ke cti tvůrců je ale třeba přičíst v současnosti ne zcela samozřejmý fakt, že když se děj odehrává v Paříži, tak se skutečně točilo v Paříži. (09.12.2003)