Svět podle Daliborka

Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla. (02.08.2017)

"Špatně vaříš, špatně kouříš, čumíš pořád na telenovely. A já abych si honil ptáka sám. Jsi neposlušná, já tě potrestám." Daliborkovo básnické střevo mě hodně zaujalo, ale jinak jsem jen nevěřícně zíral. Absolutně netuším, jestli jsem se měl bavit, být zhnusen nebo o tom všem přemýšlet. Do intelektuálů mi však ještě nikdo nenadával, tak jsem se v souladu se svým vnitřním přesvědčením snažil bavit. Někdy to šlo lépe a jindy hůře, ale jsem si naprosto jistý tím, že takováto squadra czechura ještě před kamerou svá moudra nikdy netrousila. (11.02.2018)

No... co povedat k tomuto "dokumentu". Celkom som sa tesil nakolko to mohla byt zabava...aspon podla traileru. Nakoniec sa z toho vyklukla nahrana agitka s politickym kontextom. Klusak - evidentne kaviarensky typ- nasiel nejaku lopatu, dal jej scenar, povedal jej co ma robit ako to ma robit...natocil to, dal tomu nalepku dokument a teraz sa vsetci slniecka a snowflakes kopu stastim do riti, ze Daliborek je prototyp vsetkych tych co nechcu migrantov, nechcu tolerovat ciganov a mediam nezeru kazde jedno slovo. Keby to holt bolo aspon vtipne...ale nebolo. Uplne ucelova, nudna kokotina, ktoru moze evidentne docenit len ten tupec horrible. (12.01.2018)

Autorský záměr je zde myslím zcela patrný, a po zhlédnutí dokumentu ve mně opět o něco narostl obdiv k osobě Víta Klusáka. Mám ho čím dál tím radši a velmi si cením jeho občanských i uměleckých postojů. Svět podle Daliborka mě bezmezně nadchl, sledoval jsem ho s nevěřícným údivem, a mnohokrát jsem vybuchl spontánním smíchem nad neuvěřitelnou bizarností sledovaného děje. Závěr v Osvětimi, kdy Klusák vystoupí zpoza kamery a pustí se do svého antihrdiny, je velmi silný. Btw. samotná postava Daliborka na mě působila velmi odpudivě, někteří lidé v jeho okolí mi však přišli jako ještě větší lidský odpad než on. Celkově mi z toho bylo nakonec dost smutno, že i takoví lidé žijí mezi námi (a mají mj. volební právo) - v tom dokumentu je neobyčejně mnoho látky k přemýšlení. (01.11.2017)

Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. (14.07.2017)