Má je pomsta

První snímek z Parkovy revenge-trilogie mě popravdě tolik neoslovil, jako jiné zdejší uživatele. Jen jsem hold neměl čekat další Oldboy či tématicky spřízněný, avšak dimetrálně odlišný I Saw the Devil. Tenhle film jde na to úplně jinak a připomíná spíše smutné kriminální drama. Zběsilá akce typu "zabili jste mi dceru a já vás teď všechny postřílim a rozsekám" se tu vlastně skoro nevyskytuje. Veškerá zabití zdejších postav spíše logicky vyplývají z úmrtí jiných postav, čímž se všechna ta krvavá odplata na sebe neustále vrství a vrství. Gore to nemá žádné, za to nechybí perfektní herecké výkony a snad každý divák si zde najde tu svou nezapomenutelnou scénu. (04.01.2011)

Velmi zajímavá sonda do života pár looserů, gangsterů vydělávajících si na "chléb náš vezdejší" svým zcela netradičním a svojským způsobem (no, rozhodně to není džob pro každého) ;o), pár zbohatlíků... a o jejich "touze" po pomstě. Čí pomstě? Vlastně jich tam v tom lítá více? Příběh je to rozhodně zajímavý, i když v některých momentech mi přišel lehce přenatahovaný. Samotná předložená látka však rozhodně stojí za pozornost - a osobně mi toto Chan-wook Parkovo zamyšlení nad pomstou sedlo námětově více, než taktéž výborný Oldboy. Imho scénář mi několikrát přišel jak vystřižený z Kohlbergových případových studií na zjišťování morálního zdůvodňování jedince ;o) (viz Lhurgův koment). Nemohu taky opomenout, že ani tentokrát není divák připraven o pár skutečně vypiplaných chuťovek - SYMPATHY FOR MR. VENGEANCE mě stoprocentně přesvědčil, že něco stačí jenom slyšet a může mi z toho být pěkně nevolno; stejně tak mi ukázal, že krční tepna či elektrika nejsou na hraní (nevím proč jsem si u tohoto vzpomněl právě na Pelíšky). ;o) Shrnuto a podtrženo: Rozhodně nezapomenutelný zážitek, který zaujme formou i obsahem. K dokonalosti mi zde však něco chybí. (05.07.2005)

Park je sám o sobě zajímavá osobnost už jen podle jeho vyjádření viz biografie. On je jak semafor, kde nechává stále svítit tu varovnou, nepříjemnou, masakrální, červenou a libuje si v tom. Svým způsobem strhující a drsně naturalisticky syrový film, ale já to hned nevzdám a nechám ho na mě občas bliknout obrazně zelenou a zkusím znovu projet nějakou jeho šílenost. Parkovou motivací při filmování jsou asi i tahle slova : "Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu". (27.03.2015)

Zničující sled bezvýsledné krutosti a násilí, který na náladě zrovna dvakrát nepřidá. Ačkoli podobné filmy chovám celkem v oblibě, tento mě moc neoslovil. Film mi přišel ne příliš dobře natočený - nesedla mi kamera, herci ani překomplikovaný scénář, jako by všechno neslo jakýsi nevalný punc jisté amatéřiny. Za mě slabé 3 hvězdy, Park Chan-wook je podle všeho prostě magor. (30.11.2013)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)