Bratříčku, kde jsi?

Ďalšia nominácia pre kameramana Rogera Deakinsa, a to opätovne zaznamenávam, keď už nič iné, alebo obsadenie televíznej hereckej super - hviezdy zo seriálu Pohotovosť, Georgea Clooneyho, vnímam, ako pozitívny aspekt osobnosti, ktorá sa vtedy rozvážne rozbiehala v rámci profesionálnej kariéry na vzostupe, čiže tento film bol jeho „odrazový mostík” . Tak kamera, herec ma určite zaujali, isto spomeniem aj Johna a Tima, ktorí mu vkusne asistujú, i s útekom, alebo so spievaním si na úteku. Oni de-facto nemali na výber, boli pripútaní, narozprával im rozprávky o poklade, a to len preto, aby s ním zdrhli. Vo filme skúseného rozprávača Joela Coena sa toho deje v podstate dosť, už som spomínal, že tí traja „vagabundi” vzali nohy na plecia, stretávajú namysleného gangstera, černošského gitaristu, spolu naspievajú veľký hit, v pätách majú chlpatých, či trebárs ešte rasistickú organizáciu Ku-klux-klan, ku ktorým sa pripletú úplnou náhodou, i voľby sú predo dvermi... Hlavná postava Everett má taktiež ženu aj dcérky, ktoré si o ňom napočúvali, že ho zrazil vlak... Tento uvoľnený snímok sa stáva pre mňa na jednej strane - vkusný, ústretový, ale na strane druhej - trochu neprehľadný, s niekoľkými zbytočnými scénami, a občas chaotickým strihom. Vidieť troch chlapíkov na pódiu excelentne spievať, určite stojí za to, ak jeden z nich, je nik iný, ako „mladý” Clooney + by som pripočítal dvorného kameramana Deakinsa, ktorý si vychutnáva túto road-movie, ako i postavy obsiahnuté vo filme. (18.03.2018)

Môj prvý film slávnych bratov. Povedal som si, že asi nebudú mojou šálkou čaju. Našťastie som nedodržal slovo. Braček je v ich filmografii anomália, ktorej poetika sa dotkne menej ľudí, ako by režiséri čakali. Mňa minula širokým oblúkom a na konci nie príliš dlhého filmu som sa cítil ťažko znudený. Oproti Mužovi, ktorý nebol, Bračekovi už šancu po desiatich rokoch nedám. (30.05.2012)

Z filmu od samotného počátku přímo dýchá úžasná pohoda, rozjetá scénou s chytáním vlaku, která se ale ve druhé půlce malinko vytratí. Herecký projev nejen George Clooneyho, ale celého Syslího bratrstva je doslova bombastický, řada scén se už měla stát kultovními. Coenovská absurdita má žně a je nastavena právě tak na optimální úroveň, aby zaskočila a neotrávila přílišnou vyumělkovaností. Dal bych maximální hodnocení, ale je mi líto vedlejší inkarnace Píta. (17.02.2011)

Scénáristické bloudění tčřicátými léty, ve kterém záměrně absentuje pevná příběhová osa a postavy směřují za glorifikovanými morálními hodnotami překonávaje přitom nahodilé překážky a proměnlivé motivace. Coenovci ukazují velmi vtipně a nápaditě prostředníček zastaralým společenským hodnotám, které vyústily v největší hospodářskou krizi v dějinách, a jejich postavy se opakovaně zbavují okovů a unikají vstříc budoucnosti, která jim coby dětem nového věku nabízí postupně duchovní i úřední očistu a záchranu. Nesrší to sice vtipem ani zdaleka tak, jak by bylo vzhledem k potenciálu celého námětu a tvůrčí výřečnosti Joela a Ethana zdrávo, ale díky neskutečně energickému uchopení, překrásné stylizaci, hercům a jednomu z nejlepších dobových soundtracků vůbec z toho nelze spustit oči a neužívat si každý z té dlouhé řady originálních uměleckých voleb a postupů. Navíc Clooney je děsnej frajer a třicátá léta americká nejsou jen O myších a lidech, ale také o ropuchách, gangsterech, pomádě a krávách na střeše. Ani se mi věřit nechce, že je Coeni na vlastní kůži nezažili... 80% (05.02.2017)

„Sysla?“ Díky nenucenosti, s jakou Coenovi zasazují trojici pologramotných blbečků do rámce prapředka všech příběhů o návratu, bych neměl problém uvěřit, že Homér byl slepý černoch, který v čase hospodářské krize na drezíně drandil americkým jihem. Sebe-vědomé těžení z faktu, že většina hollywoodských narativů stojí na oddyseovském půdorysu, je odvážné, ale samo ještě kvalitní film nezajišťuje. V jednotlivostech zábavná, v detailech výstižná reminiscence starých časů, starých filmů a hodně starých mýtů po celou dobu marně hledá rytmus, tón i téma vyprávění. Trio hrdinů, kteří ztratili kontrolu nad vlastními příběhy (zato zjistili, že mohou měnit příběhy druhých), navenek každou chvíli míří jiným směrem, a zřejmě bychom jejich konání také měli průběžně posuzovat s rozličnou vážností (od Jsem uprchlý galejník přes Bonnie a Clydea ke Three Stooges). Jak je ale lze brát vážně, když nejprozíravější z nich, na němž komplet stojí nepatřičně nasládlý poslední akt, má jasno nanejvýš v tom, kterou pomádu si chce napatlat do vlasů? Konzistentní je Bratříčku, kde jsi? nakonec pouze svým „vyšisovaným“ vizuálem (Deakinsova kamera je vůbec parádní) a ohledáváním kořenů americké pop-music, což z něj dvakrát žhavého kandidáta k opakovanému sledování nedělá. 75% Zajímavé komentáře: ScarPoul, Jordan, classic (29.03.2018)