Rozhovor

Neodvažuju se pochybovat o formální dokonalosti tohohle snímku, nemůžu ale říct, že by mě nějak zaujal. Možná že ve mně Rozhovor postupně poroste - ostatně zatím žádný Coppolův film se mi napoprvé nelíbil a časem to některé z nich dotáhly k maximálnímu zážitku. Teď to tak žhavé nebude, ale nějaký vývoj nevylučuju. (21.06.2012)

Chtělo by to být jakousi zvětšeninou pro audioúchyly, ale jde o střelu úplně mimo... Tam kde Zvětšenina rozjíždí (i s divákem) napínavou hru imaginace na základě nejednoznačného obrazu, tam Rozhovor přichází s kompletním a čistým audiozáznamem a jakékoliv následné pochyby se dále odehrávají spíše jen na bázi svědomí, morálky a paranoie hlavní postavy. A já se ptám: A co jako kurva čekal? To po tolika letech praxe najednou začal stihovat z podezření, že ho najali na odposlech rozhovoru, který možná nebyl jen obyčejným blábolením? To až doteď neodposlechnul nic z čeho by někdo vyvodil nějaké následky?... Chápu paranoiu na konci, ale do té doby je to jen 100minut velmi řídkého děje (půlhodinová povídka by byla tak akorát) tlačeného vpřed velmi chabou motivací :/ (07.11.2016)

Seznamte se s Harrym Caulem, osamělým jazzmanem, který si úzkostlivě hlídá soukromí a trpí stihomanem (jak hned na začátku vyprávění prozrazuje kvantum zámků na jeho dveřích). Zřejmě jde o důsledek jeho profese. Harryho živí to, že se vkrádá do soukromí cizích lidí. Musí slyšet a sám nebýt slyšen (natož viděn). Jenomže co vlastně slyší? A jakou má jistotu, že sám není slyšen? Coppolův komorní thriller, kterým si ukrátil čas mezi dvěma Kmotry (nebýt úspěchu prvního z nich, Rozhovor zřejmě nikdy nevznikne), dovádí do existenciálních a epistemologických důsledků tradiční schéma paranoidních thrillerů – člověk zrazený nejbližším okolím a odkázaný sám na sebe tuší velký komplot. Harryho kromě druhých lidí zklamávají také vlastní smysly, jejichž domnělá neomylnost dává smysl jeho existenci. Nejistotu protagonisty Coppola bravurně přenáší na diváka, který je z pozice toho, kdo pohodlně sleduje (podobně jako Harry poslouchá) vržen do pozice toho, kdo byl celou dobu veden za nos. Není to přitom jen po většinu času pasivně dohlížející kamera, stejně netečná jako kamery bezpečnostní, kdo nás v takřka hororovém finále, kdy se všechno sračky vyvalí ven (zdravím Slavoje), zrazuje. Subjektivní a objektivní zvuky splývají ve změť, která vám dá naplno zakusit, jaké to je být v kůži paranoika. Pro mne jeden z nejvyšperkovanějších filmů Nového Hollywoodu, který si každou scénou říká o důkladnou formální analýzu. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, RAiken, Aidan (01.05.2007)

Gene Hackman v psychlogicky detailne prepracovanej postave Harryho Caula, ktorý sa živí odpočúvaním osôb. Po čase naňho doľahne svedomie, prejaví sa u neho zvedavosť ("curiosity is human nature", ako hovorí jeho kolega), začína sa prejavovať naplno paranoja a schýza (rovnako ako v spoločnosti, poznamenanej aférou Watergate). Coppola natočil veľmi kvalitný, pomalý, psychologický triler, ktorý nezaujme tempom, ani hutnosťou deja, ale predovšetkým one man show jeho hlavného predstaviteľa. Nie je to príjemný film a asi ťažko ho budete chcieť vidieť znova. Moje hodnotenie nie je vyjadrením jeho kvalít, tie sú nesporné, ale nepríjemného pocitu z filmu, ktorý vo mne zostal. (09.07.2012)

V istom zmysle mi Rozhovor veľmi pripomínal film Životy tých druhých. Viac ako thriller či krimi a všetky vyššie uvedené žánre je to psychologická dráma. Myslím, že práve na tomto zistení môžu očakávania mnohých divákov stroskotať. Ja som si to však skutočne vychutnávala. Gene to zahral skvele! Ako bonus avšak bez pridanej hodnoty som ešte aj zistila, že Harrison Ford vyzeral a hral skvele už v čase, keď som ešte nebola ani v pláne...Videné v rámci Season Challenge Tour. (29.08.2015)