Sňatky z rozumu

Postupně si snažím doplňovat i mé seriálové vzdělání a řada přišla na klasické československé televizní seriály naší historie. Dalším v pořadí byly Sňatky z rozumu. Předlohu od Vladimíra Neffa jsem nečetl a nejsem zatížen srovnáváním. Seriál je kronikou dvou podnikavých kupeckých rodů a provází je obdobím národního obrození mezi lety 1859 a 1881. Zvolené období pro mě bylo plusem, protože z hodin dějepisu si o národním obrození člověk pamatuje možná několik jmen a pár dat. Nejlépe se učí a pamatuje prostřednictvím příběhů a emocí (moderně storytelling :-)). To se Sňatkům z rozumu daří náramně. Sice měly pozvolný rozjezd, kdy nás první díl moc nebavil, ale poté se to rozjelo. Jak jsme se seznámili s dobře napsanými postavami a trochu je poznali, vždy jsme se těšili na jejich další příběhy a vývoj. Seriál je založený na výtečných hereckých výkonech a perfektních dialozích. Prakticky celý se odehrává v interiérech, což vůbec ničemu nevadí. Řemeslně nelze nic vytýkat. Jedinou výtkou zůstává postava vypravěče a jeho mnohdy násilné vstupy, kdy to musí divákovi naservírovat až pod nos. To by se dalo také zvládnout jinak a méně rušivě. Dávám čtyři hvězdy a někdy v budoucnu se určitě podívám i na pokračování – Zlou krev. (08.11.2022)

Když v roce Pražského jara zralý, elegantní, uhlazený Václav Voska začal uvádět první díly ságy rodu Neffů, nezdálo se, že světlo světa spatřil jeden z nejlepších českých televizních seriálů a asi jedno z nejlepších našich dramatických děl vůbec. Právě rodinný záběr literární předlohy, zahalený do velmi průhledného podobenství jakéhosi pozdnějšího buditelského obrozenectví, skutečnost, že dílo mělo premiéru právě v této době, to všechno dotvořilo příznivou synergii, kterou dokonal nevídaný divácký ohlas. Přehlídka vynikajících herců, skvělá scénáristická dvojice manželů Zelenkových, velká témata (české devatenácté století jimi doslova hýřilo), jako fráze již znějící konstatace o skvělé Filipově režii, to všechno ten zázrak dramatického seriálového objevu jen dále dokonalo. Zpětnou vazbou takovýchto úspěchů je zlidovění řady výroků i klíčových scén; zde jich nalézáme hned celou přehršel. Od opatrné a současně lásky dychtivé vdovy Tolarové až po klidnou emancipační konstantu obou sesterských "přeslic" Váchových sledujeme zblízka - jakoby z první řady - postupné pády i vzestupy nejen protagonistů Neffova příběhu, ale i národa jako celku. V Lukavského kreaci narážíme poměrně záhy i na jednoho z prvních českých skutečných socialistů. Pastva pro oči, krupobití fakt a dojmů pro paměť a strhující zážitek pro většinu diváků ve věku od tří do pětaosmdesáti let (průměrný věk byl tehdy přece jen o poznání kratší). A povzdech na závěr: Proč dílo tak nevšedních kvalit není dostupné na DVD nosičích? (01.01.2008)

Pětidílná sága Vladimíra Neffa v knižním či filmovém zpracování mě vždy bavila. Historickými stopami lidských osudů z let 1859 - 1881, mnohdy i krutého a nesmlouvavého, mě provázela řada výborných českých herců. Toto filmové dílo patří ke skvostům české kinematografie. Scénárista Otto Zelenka a režisér František Filip si získali můj obdiv a uznání. (17.06.2011)

Ona: Milosrdenství Boží je nekonečné... On: Babské tlachy! Krásně odvyprávěný, a jakkoli se to při současném boomu kvalitních seriálů (jako 1864, který stejné období nahlíží z jiné perspektivy) může zdát neuvěřitelné, i po 50 letech syrově, realisticky vyznívající seriál se skvělými dialogy. Mrazivě neromantické 19. století plné přetvářky, diskriminace, špíny a pastí sešněrované "morálky". Ano, je to ošklivé, když se děvče vdá, ale ono to jinak nejde a časem si zvykne... Nikdo se přeci nevdává z lásky, to je jen taková vymyšlenost. (24.01.2021)

Seriál jsem si zopakovala zhruba po 40 letech a prožívala jsem ho se stejným zaujetím jako tenkrát. Ani za tak dlouhou dobu neztratil vůbec nic na své kvalitě a na svém kouzlu. Ještě víc než tenkrát jsem navíc ocenila úvodní, provázející a závěrečná slova Václava Vosky, která považuji za „třešničku na dortu“ tohoto úžasného díla. Velká škoda, že už nikdy nikdo nic podobného nenatočí. Velcí herci nám pomalu odcházejí a mezi současnými už nejsou takoví, kteří by se dokázali do takových velkých rolí naplno vžít. Podobné skvosty si můžeme občas už jen připomenout díky ČT, nebo pokud vyjdou na DVD. (03.10.2012)