Kobra

"Cobra" sice v prvé řadě vyrazí dech coby jeden z nejhysteričtějších konzervativních eposů na téma hraničářské spravedlnosti v americké kinematografii, ale současně nabízí i řadu dílčích fascinujících prvků. Projekt je vedený jako adaptace knihy "Fair Game" od Pauly Gosling, ale podle té vznikl také novější stejnojmenný film s Williamem Baldwinem a Cindy Crawford. Z předlohy tedy "Cobra" přejímá pouze premisu o ženě na útěku před zabijákem (v originále je jím nájemný vrah), kterou ochraňuje svéhlavý policista. Motivy s fanatickou sektou hrdlořezů i fašounským fízlem, který je lékem světa nemocného zločinem, pocházejí čistě z hlavy scenáristy, kterým byl sám Stallone. Kapitolu samu pro sebe pak představuje stylizace filmu, který svou ponurostí, špinavostí i expresivně ztvárněnými mordy evokuje dobové giallo filmy. Pak je tu duo antagonistů, kteří se oba pohybují na hranici parodie a campové mocniny - svého času se v souvislosti s dobře medializovanou PR hašteřivostí Stallonea a Schwarzeneggera spekulovalo, jestli má být dřevěný záporák odkazem na topornost představitele Terminátora, ale spíše se nabízí ho vnímat jako prostě pokus o ultra monstrózní esenci zla (která jen shodou okolností vypadá jako Arnold ;)). Ještě hůře z toho ale vychází Stallone a jeho hrdina. Bez růžových brýlí chlapeckého nadšení, skrze něž figura vyznívá jako nehorázně hustý borec, se ze střízlivého pohledu Marion Cobretti ukazuje jako neskutečně směšná karikatura, která v sobě po vzoru Frankensteinova monstra spojuje ikonické atributy mužnosti - kymácivá chůze Johna Waynea a sirka v koutku úst po vzoru Chow Yun Fata v kombinaci se sedmdesátkovými brýlemi, nikdy nesundavanými rukavicemi a nařvaným rancem v upnutých džínách. Při zhlédnutí po letech pak obzvláště překvapí, jak moc je film nesoudržný, a nezáživný. (29.03.2015)

Stallone jako kurva drsňáckej detektiv Marion Cobretti (Cobra) v možná úplně nejlepším jeho čistokrevným 80's akčňáku. Jedná se částečně o kriminálku, ve které se akce střídá s napětím, ideální kombo spolu s nekompromisním hláškařem Cobrettim. Jak projíždím Stalloneho filmy, tak zvyšuju na plnej, protože tohle za to prostě stojí. 90% (08.07.2014)

Typický akční film 80. let, brutální, jednoduchý, chvílemi až stupidní děj, v kterém jde jen o to, kdo s koho, Stallone je ve formě a likviduje jako osamělý policista chránící krásnou ženu (ach bože, to krásné kýčovité klišé) bandu úchylných zabijáků v čele s Brianem Thompsonem, finální Jánošíkovská smrt výše zmíněného je třešničkou na dortu téhle bezduché řežby (19.10.2004)

"Tady končí zákon a nastupuju já." Ano, takhle jednoduché to je. Máme tu padouchy Nového řádu a drsňáka, který si ani ve tmě nesundává sluneční brýle, na cíle ukazuje samopalem s červenou tečkou a odhodlaně zachraňuje hranolky topící se v kečupu. Kdo to asi vyhraje? To nechci snad ani prozrazovat, protože nejeden retardovaný divák by mohl tápat. Ti ostatní s tím nebudou mít problém a vystačí si s rozhodnutím, zda je poručík Cobretti osmdesátkově bavil nebo znechutil. Já patřím do první skupiny a kdyby měl Cobra mezi neustálou střelbou ještě větší prostor pro hláškování, tak bych byl ještě spokojenější. (28.11.2018)

Stalloneho KOMANDO. Hlavní hrdina je stylizovaný tak moc, že už s realitou nemá společného vlastně vůbec nic. "S psycháči nekšeftuju. Ty hned odprásknu! Jsi choroba a já jsem lék!" - přesně ten typ drsňáckých hlášek, které jako kluk echt žerete a v dospělosti se přitrouble usmívate, jak jsou absolutně over-the-top a gay (ve všech smyslech toho slova). Řemeslo je to však lehce nadstandardní a na zábavnosti a poutavosti mají jistě podíl i typická 80's atmosféra (ty songy, mlask), rychlé tempo, spád a krátká stopáž. Zkrátka to výborně šlape od cool začátku až do ukázkové masivní vybíjené na konci. Těžkotonážní guilty pleasure, jehož tupost nenasírá, nýbrž napomáhá k tomu si snímek ještě více užít (viz již zmiňované KOMANDO). 70 % (31.10.2002)