Režie:
Věra CaïsScénář:
Věra CaïsKamera:
Isidore MankofskyHrají:
Philippe Noiret, Jean-Claude Dreyfus, Vlastimil Brodský, Jiří Menzel, Květa Fialová, Dana Morávková, Martin Dejdar, Yvetta Blanarovičová, Michaela Kuklová (více)Obsahy(1)
Jedna z nejlepších hrabalovských postav - svérázný balič papíru Hanťa - prošla spolu se svým autorem dlouhým vývojem. Režisérka Věra Caïsová si pro svůj film vybrala Hanťu (Philippe Noiret), láskyplného milence života. V laskavém přítmí své lisovny spřádá alhokolem podnícené myšlenky a tiše vytváří v lisu své umělecké dílo - balíky sešrotovaného papíru, kde jsou vedle sebe vzácné knihy i krvavé papíry z jatek. (Lucernafilm Video)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Mnoho komentujících se tu pokouší dojít k "jádru pudla" vymýšlením, proč tenhle filmový pokus nedopadl (s tím souhlasím). Příliš hlučnou samotu jsem četl a jakkoliv se nechci dotknout velkého spisovatele (existují ovšem i lidé, kteří Hrabala kulantně řečeno moc nemusí), tahle novela je asi opravdu jen těžko zfilmovatelná. Nechápu, proč při zahraničním podílu na výrobě tohoto filmu (tedy kapitál asi byl zajištěn solidně) několik českých herců hrálo jednu postavu a pro českou distribuci zároveň nadabovalo jinou (Knop, Morávková). Zejména u Václava Knopa děsně rušilo, když se obě postavy ve sběrných surovinách takřka střetávaly. ()
Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. ()
Veliké zklamání. Adaptace mé velmi oblíbené knihy od Bohumila Hrabala, Příliš hlučná samota, kde ve výkupu a lisovně papíru pracuje Haňťa (toho měl hrát Broďa) bohužel Francouzi nepochopili českou poetiku díla. Měl to režírovat Menzel ve své největší formě takto bohužel spadá tento film do šedého průměru. ()
Kdo zná předchozí Menzelovy adaptace předchozích děl Hrabalových, dozajista bude mít s pohledem Véry Cais převeliký problém. Tam, kde Menzel umně kombinuje radost i smutek, kam zapasovává ono nejasné pábitelství a kus české povahy, tam francouzská režisérka volí pouze mrtvolné smutno. Samo o sobě to není taková tragédie a jsou i chvíle, kdy se takový přístup zdá odůvodněný, např. v závěru, ve scéně s "krvácejícími" knihami... Ovšem v hospodě tedy ne! Občas Noiretovým pojetím snímek dokonce přichází o logiku. Noiretův Haňta není žádný rozevlátec, jak mu vyčítá Brodského postava, ale melancholik par excellence. Někteří čeští herci, zřejmě ti mající nakoukáno "našich Hrabalovek", jakoby tušili, ba kolikrát i věděli, jak své postavy pojmout, ovšem v obklopení nudnými sekundanty vyznívá jejich snaha naprázdno. Zbytek dokonal až na výjimečně situace nedobrý český dabing. Vida v jak nepoetickém slovu může sídlit duše filmu. Slabé ***. ()
Knihu sem četla, těšila se na pasáže s Mančinkou (dočkala se bohužel jen jedné), a nic. Podivný depresivní slepenec s příšerným dabingem a stejně hrozným Francouzem (jinak nic proti Noiretovi) v hlavní roli, který se diametrálně odchýlil od předlohy, ve mně zanechal dojem, že se samotný snímek pořádně nedokáže rozhodnout, chce-li být depresivní francouzskou moralitkou či parodií na český film. ()
Galerie (8)
Photo © Lucernafilm Video / Bonton Home Video
Zajímavosti (2)
- Během natáčení se Yveta Blanarovičová skamarádila s Philippem Noiretem díky své znalosti Italštiny. Dokonce s ní zůstal i při natáčení závěrečné scény, kde už sám neučínkoval. Yveta to zvládla na první pokus. Philipp jí pak objal se slovy, že je velká herečka, což brala jako velkou poctu. [Zdroj: časopis Můj čas na kafíčko] (Duoscop)
Reklama