Klan létajících dýk

Klan létajících dýk se nese ve stopách Hrdiny docela zřetelně. Opět je tím hlavním, čím film zaujme, vizuální zpracování. O co je chudší výtvarná stránka filmu (již se nekoná CG přibarvování, většina je točena v přirozené přírodě), o to více jde o bojové scény. Neuchvacuje jen samotné bojové umění, jako spíše všelijaké parádičky, zpomalování ("dagger-time" :), atd. Ovšem opět počítačové, což na mě působilo sice tak, že jsem byl uchvácen, jak to hezky natočili, ale to je tak asi všechno. Nejvíc se mi líbil asi konec s padajícím sněhem. ___ I když Tygr a drak byl méně výpravný a akční, měl navíc jakýsi "vnitřek", duševní, filosofující, navíc obsahoval jemnost a půvab, o jakém si Klan může jen nechat zdát. ___ 85% (21.11.2004)

Každý druhý komentář zde toto dílo logicky srovnává s Hrdinou, přičemž ten z tohoto srovnání vychází zpravidla lépe. U mě je to naopak. Hrdina je stejně jako Klan úchvatné vizuálně zvukově hudební dílo, ale vadil mi u něj ten politický obsah, kde pak ono "státotvorné" ponaučení mi bylo dost proti srsti. Klan je jednodušší - je o lásce a díky tomu pro mě působivější. Sice po asi sedmdesáti minutách přijde série dějových zvratů, které musíte brát s nadhledem, jinak by vám také mohl přestat příběh fungovat, ale v zásadě hlavní dějová linie je prostá. Je ovšem jasné, že na tento typ filmů se chodí ne tak kvůli příběhu, ale především kvůli formě a ta je strhující. Ať už jde o skvěle natočené bojové scény, které opět mají blíže k baletu (ač vizuální stylizace není tak silná jako v Hrdinovi), nebo ať jde o nádherně nasnímané exteriéry čínské přírody - je zkrátka nač se dívat. To ostatně platí i hercích a především pak o krásné Ziyi Zhang. Hudba od Shigeru Umebayashiho je sice podobná Dunovu Tygru a drakovi, ale pořád se to poslouchá moc pěkně. (20.09.2005)

Scénář: Feng Li, Bin Wang, Yimou Zhang .. Nevídaná kráska Severu, krásnější nad ní ve světě není. Jeden její pohled stačí, aby padlo město. Druhý pohled a zhroutí se trůn. Žádné město, žádná říše se netěšily takovému obdivu jako tato kráska. .. Další kousek z dílny Yimou Zhang je opět audiovizuálně překrásný, ovšem příběhová linie je ještě slabší než ve filmu Hrdina. Dějové zvraty mají minimální efekt a celkový dojem zavání prázdnotou, až běda. (20.01.2006)

Síce to ma k duchovnej dokonalosti dosť ďaleko, okúzli vás prekrásna vizuálna a hudobná forma, pri ktorej sa budete cítiť ako v raji (na to sú Číňania a Japonci bezkonkurenční experti). Nie je to také hlboké, emocionálne a duchovne pôsobivé ako Tiger a drak, no herecké výkony najmä talentovanej Ziyi Zhang sú presvedčivé a bez problémov vás vtiahnu do deja. Scenáristická zložka je maximálne neoriginálna a na prvý pohľad pripomína romantické klišé amerických milostných trojuholníkov. Pri hlbšej analýze to však pre mňa predstavuje nepodstatný detail, pretože Yimou vsadil na komornosť a city a pojal ich svojským spôsobom, vďaka čomu si toto poetické dielko po obsahovo prázdnom Hrdinovi vychutnáte podstatne viac. (22.02.2008)

Po skončení titulků mi na mysl vyskočilo několik přídavných jmen jako jednoduchý, předvídatelný, absurdní, místy nechtěně směšný, nedodělaný. Tak se dá stručně popsat děj.. Proč tomu filmu pak tedy dávám takové hodnocení? Kvůli hudbě, vizuální stránce a kukadlům Ziyi Zhang. Sice kvůli lovestory (které bylo hlavním tahounem filmu) byl potlačen zbytek příběhu, což bylo naškodu... Ale!! na druhou stranu vidět několik povedených soubojů a závěrečnou „bitvu“, SPOILER kde si dva bláznivě zamilovaní chlápci vyřizují účty v krásném podzimním odpoledni měnící se na bouřlivou zimu KONEC SPOILERU, byl pohled k nezaplacení … Klan létajících dýk je pro mě opět jeden z filmů, u kterých jsem se příjemně odpočinula a hlavně bavila (ať už chtě nebo nechtě). Co víc si přát? :o) (11.04.2010)