Posel budoucnosti

Současná mladší generace ani neví, že tento film existuje. Asi jako ani nevnímá Costnera coby někdejšího oscarového laureáta a filmovou superstar. Sladké devadesátky. Tento megapropadák mu tehdy coby režisérovi a producentovi zlomil vaz. Není divu, je to film pytomoučký a naivně patetický, a koukat na takovej film tři hodiny není pro každého. Vidět ho ale poprvé teď, po více jak dvaceti letech, mu paradoxně prospívá. Přes spomenuté negativa je totiž milou spomínkou na výpravná filmová dobrodružství, kde důležitou roli hráli monumentální přírodní exteriéry a širokouhlá kamera létala nad davy důkladně nainscenovaných živých komparzistů a zvířat za velkolepé orchestrální hudby Jamese N. Howarda. A to se srdcařským zápalem štábu pro zprostředkování diváckeho zážitku tvrdou prací tam venku v reálné divočině. Nic z toho už dnes ve velkých hollywoodských filmech nevidíme. Proto mě dnes, na domácím kině se 4-metrovou uhlopříčkou The Postman jistým způsobem pohladil - i přes kroutění hlavou a usmívání se nad tím, co se v něm dělo. (31.10.2020)

Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan. A to platí i o Costnerovi. Také jede, dokonce po tři celé hodiny a ne do Rokycan, ale tam kde slunko nesvítí. Míří tam spolehlivě již od prvních záběrů. A pokud mu nechcípla ta jeho herka, tak se tam zřejmě sune dodnes. I povinná devítiletá školní docházka mi utekla rychleji než tohle ztělesnění utahanosti ve své nejryzejší podobě. Zřejmě šlo o nějakou alegorii na pomalost americké pošty, protože jinak netuším co tím chtěl autor říci. Doufám, že se Kevin pochlapí a natočí někdy druhý díl, který by mohl mít těch hodin třeba deset. Pak by konečně trumfnul i noční přenosy z rokování našich zákonodárců. (15.09.2008)

Zážitek pro otrlejší diváctvo. Kevinovi se zřejmě zalíbila postava spasitele z lidu, takže vysekl svou postapokalyptickou vizi americké společnosti, kterou stmelí poštovní doručovatel s náramně sympatickou tváří "táty na klíč", s až absurdním patosem a naivitou. Násilně matlá dohromady western a sci-fi a jde mu to jak psovi pastva. Zpočátku mi to přišlo zábavné, bohužel smích mi po chvíli zkřečovitěl a proměnil se v něvřícný škleb. Takto se projevuje pokročilá tvůrčí krize. Raději si stokrát za sebou pustím Vyčítalovy "Vzpomínky pošmistrovic kluka", nežli tenhle projev přihlouplého patriotismu! (30.03.2004)

Neříkám, že je to nějaká perla :-), ale viděl jsem už hodně horších nesmyslů. Možná ta idea, že nás vzájemná komunikace popsaným papírem jednou zachrání není zas tak ujetá ? Umíme ještě něco jinýho než SMS a e-maily? Až ta energie klekne budeme se umět domluvit ? Hmmmm ...... moc úvah na takový film. Jsou v něm ale samozřejmě "věci", které se jen tak nevidí. (12.02.2003)

"Byl to jejich smysl." - "Co, dělat pošťáka?" Opět jsem šokována a znechucena, nikoli však filmem, nýbrž zdejším hodnocením a názory. Nemám tušení, nakolik je dodržena Brinova předloha, a je mi to upřímně jedno. Filmové zpracování "Posla budoucnosti", které mimochodem chvílemi asociuje podobně podceňovaný "Vodní svět", je překrásnou a zároveň drsnou ódou na lidskost. Postapokalyptické drama o roznášení pošty - může to vůbec fungovat? Dle ignorantů, kteří v životě neotevřeli žádnou knihu, protože by jim mohla vychladnout tlačítka na mobilu, ne, dle mě ano. A nejen, že to může fungovat, ono to funguje. Od křišťálově čistého pětihvězdičkového hodnocení dělí Costnerova "Postmana" pouze dvě scény (zdlouhavější výcvikový tábor + trošku zbytečná rekonvalescence ve srubu), s přihlédnutím ke zbytku filmu, tzn. ke krásnému příběhu, sympatickým výkonům a úchvatné hudbě Jamese Newtona Howarda, se však jedná pouze o kosmetické vady. Bless you, Kevin. Bless you. (24.05.2014)