Posedlost

Dnes by se jakýkoliv film s Gwyneth Paltrow a Aaronem Eckahrtem stal velkým tahákem. Bohužel v době Posedlosti nebyl Eckhart tolik oblíben a Gwyneth nedokázala sama zvládnout tíhu celého filmu. Scénář naprosto ničemu nepomohl a právě jeho nudnost a nezajímavost je smrtelná rána pro celý film. není to nejhorší film, ale sledovat ho do konce vydrží opravdu málokdo a mnoho mu to stejně nedá. (21.04.2007)

Gwyneth je krásná, obzvláště když rozpustí své zlaté vlasy a do filmu se celkem dobře typově hodila. Aarona mám mnohem radši, když v LA hubí emzáky místo toho aby vyčerpaně hloubal nad tou či onou kudrdlinkou 150 let starých vešů a jako chlap se tu u mně tedy zcela znemožnil ! :-). Tvůrci filmu nám předhodili Viktoriánský přeslazený bonbónek, který i když byl dobře zabalen v krabici a uložen pod zemí, nechutná tak jak vypadá. Vlastně z něj zbyl jen takový prázdný obal, otisk času. Uvnitř nic. Film jmenující se posedlost by měl nabídnout mnohem více nežjen nudu, nudu a nudu. Za mne jsou to jen dva zapečetěné dopisy. * * (16.02.2015)

Nereálné, moc jednoduché, herecké složení. To měli nějaký jednoduchý to hledání souvislostí, ne? A že by si v paměti udrželi celou sbírku dopisů a básní, aby je mohli příhodně vytahovat z rukávu, to se mi taky nezdá. Navíc milostné problémy současné dvojice, no co to bylo? Děti? Možná, kdyby si s tím někdo dal více práe nebylo by to takové stupidní. ..to bylo jasný, že ta blondska bude potomek..on vlastně byl taky, něčí.. (22.06.2010)

Veľmi intímny pohľad do života (pocitov, posadnutosti, lásky, bolesti...) dvoch viktoriánskych básníkov,odhaľovaný dvojicou súčasných mladých vedcov. Zanechal vo mne silný dojem súcitu, so striedavými pocitmi pochopenia a nepochopenia ľudskej slabosti a sily. Ale mám v tom jasno: posadnutosť neprináša radosť a šťastie! Práve naopak! Je to bolesť a nešťastie v zlatom pozlátku pseudoradosti. Platí to nielen vo viktoriánskom období. (01.01.2010)

No, abych řekl pravdu, bylo mi úplně jedno, kdo byl nějakej básník Ash a jeho šukna Chrisabelle. Nejde mi do hlavy, proč existují lidé, kteří se jinejm lidem, obzvláště mrtvejm a slavnejm, chcou hrabat v poště a v životě. Co je účelem takové práce? Pomůže to snad nějak lidstvu? Takže dvě hlavní postavy mi taky moc sympatické nebyly. Herci jo, ale postavy ne. Nejdřív jsem si myslel, že ten Ash byl skutečnej básník, ale asi ne. Cesta dvou šťouralů po stopách minulosti byla navíc dost zmatená, takže jsem nevěděl, jak na různý věci přišli a tak (něco bylo z veršů, něco z dopisů a něco asi jenom tak z prdele - každopádně se slovenskejma titulkama jsem z toho nevěděl hlavu ni patu (a to slovensky nomálně rozumím) a angličtina samotná mi v některejch pasážích přisla dost těžká). Takhle zůstal akorát dobrej dojem z G. Paltrow, které to jako vždy slušelo, a z A. Eckharta, kterýho jsem si oblíbil v jiným filmu a od té doby mě to drží. PS: Jennifer Ehle, hle ju, celkem pěkná, ne? Taková zajímavá... (15.11.2007)