O dve slabiky pozadu

Nový slovenský film. Asynalagmatično spojenia „slovenský film“ už platilo dosť dlhú dobu . Nuž som sa usadil v malom nemenovanom kinečku a s malou dušičkou som začal sledovať debutový počin Kataríny Šulajovej. Film ma rozhodne nesklamal. Čo by som mu vytkol je dosť nekompaktný scenár, dialógy kolísavej kvality, postsynchróny a moja neschopnosť zaradiť si hlavnú postavu ako skutočne reálnu osobu. Nechápte to zle, Zuzana je výborná, skôr je problém v tom koho má hrať, nie v nej. Tu končia negatíva a začínajú pozitíva, ktoré pre mňa v tomto filme prevládajú. Začnem nápaditou réžiou, ktorú som zatiaľ nemal veľmi možnosť u slovenského tvorcu od Šulíkovej Záhrady vidieť. Áno , je to trochu klipovité ale nie „cool“ štýlom rozčuľujúceho MTV. Farebná zladenosť úžasná. Kamera - no na slovenské pomery nebojím sa povedať perfektná. Muchowova hudba (a mimochodom nielen ona) vám okamžite pripomenie pohodovú atmosféru Ondříčkových Samotárov. No a teraz k niečomu čo považujem temer za div sveta. Zuza Šulajová. Neviem či sa od 95teho skrývala v Záhrade ale som rád, že sa našla. Myslím, že tu máme takú novú malú hereckú hviezdu Slovenska, ktorá ak vydrží trend, ktorý nastúpila v Záhrade a teraz v tomto filme, môže byť čoskoro pani herečka. Miki Křen je ako študent čínštiny čínskejší ako Číňania skvelou postavou, rovnako ako predstaviteľka Eržébet. Ostatní herci spoľahlivo plnia úlohy, ktoré im scenár predpísal. Z filmu mám rozporuplný pocit, lebo na jednej strane som rád, že ide o veľmi kvalitný film z rodnej hrudy po veľmi dlhom čase a na druhej strane som trochu smutný, lebo s lepším scenárom s plastickejšou hlavnou postavou, vychytanejšími dialógmi sme tu mohli mať slovenských Samotárov. Totiž humor tohto filmu ich veľmi pripomína. Celú dobu som vedel čo mi chce autor povedať, bohužiaľ nepovedal to dosť jasne. Takže v pohode za štyri ale piatu virtuálnu posielam Zuzane. 8/10 (11.02.2005)

Sakra, kdy jsem naposledy viděl nějaký slovenský nehorrorový film? Takoví trochu slovenští Samotáři se zaměřením na hlavní hrdinku. Šulajová je hrozně sympatická a přirozená. Kladem filmu je, že dokáže úplně hodit do té doby, v níž se odehrává. I to hraní si s obrazem, vyprávěním a několikerým promlouváním k divákovi je příjemné. Erszébet je skvělá. 3.5* (28.01.2018)

Sympatická Zuza skáče od dabingu ke studijním povinnostem, od přítele k francouzskému milenci. Několik okamžiků jejího uspěchaného života sledujeme v originální, vizuálně zdařilé atmosféře, v překvapivě svižném tempu, s překvapivě dominantní Zuzanou Šulajovou, kterou obsadila starší sestra, režisérka a scenáristka Katarína. Hlavní plus osobního příběhu (vedle vizuálního zpracování obrazu) vidím ve zvukové složce. Styl Jana P.Muchowa mi bez výjimky sedí, rušnost Bratislavy a poetiku Francie prokládá moderními hudebními trendy. Tudíž moje náhodné setkání se současnou slovenskou tvorbou dopadlo více než uspokojivě. (05.06.2006)

Zpusob, jakym je film natoceny se snazi pusobit hodne moderne a cili na skupinu mladych divaku cca ve veku hlavni hrdinky. Misty ona snaha pusobi az usmevne. Scenar je vicemene o nicem, nic zvlastniho se zde neobjevi. A tak vedle dobre hudby Muchowa muze divak predevsim ocenovat puvab Zuzany Sulajove, skoda, ze se z platna za posledni roky vytratila... Potesi i pritomnost Martina Holleho, ktery se premiery nedozil. (11.04.2017)

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)