Smrtihlav

Alex Proyas a jeho úchylná záliba natáčet psychohorory ve tmě se opět naplno projevili. Tentokrát se jedná o potemnělou sci-fi o rase mimozemšťanů, ovládajících lidstvo. Ovšem až na jednoho muže, což je pochopitelně hlavní hrdina. Hrdinova filmová manželka Jennifer Connelly se dostala do všeobecného povědomí nejprve díky Labyrintu, a o mnoho let později pak Oscarem oceněnou rolí ve filmu Čistá duše. (30.07.2002)

Vrána meets Matrix. Z prvního si to bere kulisy a atmosféru bezútěšně temného města, z druhého příběh o prozření ve světě, který je pouhou iluzí vytvořenou těmi v pozadí, kteří lidi využívají (Matrix přitom kulisy po Dark City zrecykloval). Jen z toho nějak vypadla akce, o které v obou filmech nebyla nouze, ale to nijak zvlášť nevadí. Dark City stojí na NESKUTEČNÉ (doslova) ateliérové výpravě (Gotham se může jít vycpat), atmosféře a vizuálu. Horší je to se scénářem, který má zajímavou zápletku, ale navzdory romantické lince a něžné Jennifer Connelly působí značně odtažitě. Taky se nemůžu zbavit pocitu, že by bylo lepší, kdyby "ti v pozadí" vstoupili do příběhu později. Za mrzkých 27 mega zatraceně hodně stylové muziky. To město někdo stvořil a natočil snad přímo pro mě. (14.11.2016)

Nadčasový snímek, kterým se dost možná nechala volně inspirovat taková hollywoodská jména jako duo Wachowských či Christopher Nolan (a také tvůrci seriálové Hry o trůny, když vymýšleli úvodní titulky, víme?)... Konečně jsem jej zhlédnul, a jo, až na otřesný "televizní" závěr je to vážně perfektní sci-fi. (15.08.2014)

Fíha, tohle byla jízda. Smíchejte dohromady Metropolis, P. K. Dicka, Burtona, Gilliama, Coeny a třeba i Matrix, přidejte k tomu Proyasovu vyšperkovanou režii a Proyasův hodně, hodně bizarní scénář... A dostanete Dark City. Proč se u nás jmenuje Smrtihlav, těžko říct. Každopádně je to šťavnatá lahůdka pro milovníky žánru, kterou bych nejspíš doporučil Franzi Kafkovi, kdyby se mu náhodou jednou zachtělo vstát z hrobu mrknout na nějaký film. (23.07.2010)

Kdyby Smrtihlav ze začátku vědomě nepoukazoval na poctivou noir atmosféru, skoro bych si řekl, že by si tu cestu na tu pláž hlavní postava mohla dohledat na internetech. Jenže zatímco je cesta kamkoliv pro nás v dnešní době jednoduchým procesem, kde dvěma kliky vidíme nejenom cestu z pozice mapy, ale i cestu z pozice řidiče automobilu, tak v tomto filmu to byla kostra celého příběhu. Ten se ale z noir kriminálky během chvíle proměnil v absolutní sci-fi. V tu chvíli jsem si říkal, že je hezké, jak v devadesátých letech měli američtí režiséři koule na to točit podobné filmy. Dneska by jim to asi už nikdo nezaplatil pokud by to nemělo nálepku Marvel nebo remake. (04.04.2016)