Věrný pes Čiko

Mám rád zviřátka, kočičky a pejsánci vedou. A právě proto jsem se dlouho docela obával si Hachiho pustit - bál jsem se, že u toho budu brečet. A spletl jsem se. Řval jsem u toho totiž jako želva :-) Je obdivuhodné jak dokáží Japonci s tímto tématem pracovat, naprosto se vyvarovali jakýmkoli delším roztomilým scénkám s hrajícím si psíkem, celý příběh má víceméně neustále vážnou tvář (mimo pár výjimek - např. blešky a koupel :-)) a i samotná část od štěňátka po onu nešťastnou událost je docela dost krátká. Ovšem tím rozhodně proud slz nekončí, děj pokračuje ještě dlouho dál a nápor na emoce je tu prakticky nepřetržitý. Kvalitní hudba celkový dojem jen zvýrazňuje. Osobně tu cítím snahu o dojem z celého snímku se vším všudy, včetně všech vedlejších postav i ostatních událostí, dětinské scénky hrající na dojem z roztomilého pejska tu téměř nenajdeme a to je jen dobře - tohle nemá být hravý kousek pro děti, nýbrž vážnější spíše pro dospělé. Mínusem je akorát lehce apatický vztah Hachiho k hercům. Je očividné, že tohle se nepodařilo zrealizovat, žádné radostné vítání se nekoná, Hachi prostě odehrál co musel a víc do toho dát nemohl, zkrátka tohle nebyl jeho pravý páníček. P.S. Dabing nezkoušejte ani náhodou, absolutní tragédie - vřele tedy doporučuji originální znění + české titulky, DVD se dá sehnat a stojí pár kaček :-) Tenhle krásný snímek by si ale rozhodně zasloužil mnohem lepší obrazovou kvalitu než jaká je nabídnuta, nicméně na netu lze najít lepší verze. (03.09.2016)

Původně jsem měl strach, že to bude "Lassie se vrací" na japonský způsob. Mé obavy se nepotvrdily, dostalo se mi silného příběhu o síle pouta (nejen) pána a psa, podaného typicky decentním japonským způsobem. Je obtížné snímek hodnotit a nezklouznout do spoilerů - budu tedy jen konstatovat, že neobsahuje žádné přehnaně srdceryvné, sladkobolné či patetické scény, i když na city se chvílemi pochopitelně hraje. Mám pocit, že je film natočený podle skutečné události, nemám teď ale čas to ověřit, možná časem doplním. Za zmínku určitě stojí Tatsuya Nakadai v roli zesnulého pána - role agroinženýra a milovníka psů pro něj vskutku není příliš typická (což neznamená, že by se jí nezhostil výtečně). Byť nejde o film mé krevní skupiny, nemám vlastně co vytknout... (19.10.2008)

Čiko neprejavil za celý film jediný náznak radosti, je vidno, že hercov nepoznal a nemal k nim vytvorené žiadne puto. V porovnaní s americkým remake-om je to veľké mínus, plusom je zas počínanie profesora. Šokujúca bola reakcia dcérušky, ktorá sa na Čika po smrti otca jednoducho vysrala. Vďaka takýmto kvietkom sú útulky preplnené milujúcimi psíkmi, ktoré márne čakajú - tak ako Čiko, že raz sa po nich pán vráti a zoberie ich domov. Pozitívne hodnotenie výrazne ovplyvnil silný, dojímavý príbeh z pohľadu Čika. (25.02.2013)

Aj ja som sa k tomuto japonskému originálu dostal skrz jeho americký remake. Je pravda, že americká verzia je vo veľa ohľadoch údernejšia, ale i tu sa dajú nájsť scény ktoré vtlačia nejakú tu slzu do oka. Chvíľku síce bude trvať, kým si divák zvykne na japonský štýl natáčania a vedenia dialógov, no časom sa do príbehu dostane a čo bude pokračovať netreba pripomínať. Chybu, sme spravili hneď na začiatku, že som si snímok zohnali s mierne povedaným otrasným dabingom. Preto musím film zhliadnuť ešte raz a v pôvodnom znení. Potom rozšírim aj koment. (03.10.2011)

Profesor Ueno si snad rozumí se psy lépe než se svými lidskými protějšky a ve filmu je to moc pěkně předvedeno. *** Film je natočen podle skutečné události a mapuje život velmi známého japonského psa jménem Hachikô. *** Na Hachikovu počest byla roku 1934 odhalena jeho bronzová socha přímo před východem vlakové stanice Shibuya v Tokyu, který je po něm dnes pojmenován. Během 2. světové války socha byla roztavena, ale roku 1948 syn autora roztavené sochy vytvořil její kopii, která na místě stojí dodnes. *** Roku 2009 se film dočkal i svého amerického remaku HACHIKO: A DOG'S STORY (27.03.2010)