Jak se krotí krokodýli

Nikde není napsáno, že se máme smát a že je to komedie. Je to prostě rodinný film, taková pohodovka z domácího českého prostředí. Nechápu kolegině a kolegové, co proti tomuto filmu máte. Asi je to tím, že někteří z nás podvědomně českým filmem opovrhují a nebo někteří naopak zase od českého filmu očekávají přehnaný filmový zážitek. Já jsem si natáhl nohy a pohodově jsem se nenáročně pobavil, protože jsem od tohoto filmu očekával právě a jen tu pohodu. Je to přece rodinný film! Proto tento film vznikl, alespoň se domnívám. Dávám čtyři hvězdy ne za umělecký výkon Nadi Konvalinkové, ale za tu pohodu a příjemný čas strávený nad tímto filmem. Nehledejme stále nějakého nového zázračného "Tomáše Holého" ......... (18.06.2007)

Paní Poledňáková se snažila navázat na své dřívější úspěšné komedie, ale bohužel tato se jí moc nepodařila. Především tu bylo pomálu vtipných momentů, místo kterých se spíše řešily vztahy a jak už to tak bývá, tak vztahy se bortí a k siestě je tudíž hodně daleko. Proč se v dnešní době nemůže natočit rodinný film, kde by bylo jen opravdu málo toho špatného a převažovalo jen to dobré? (28.07.2013)

Pravděpodobně to měl být zábavný film, ale nikoli někde, nýbrž prakticky všude nastala chyba. Pitomý děj se snoubí s chaotickou prací patrně zdrogovaného střihače, rádoby veselé scény zaujmou vysokým stupněm trapnosti a uvěřitolnost čehokoli je pouhým snem paní režisérky. Navíc nesmyslné chování postav nasvědčuje tomu, že se mimozemšťané usídlili při natáčení na place a v nestřežených chvílích upapávali všem přítomným části mozku. Svým milovaným nepřátelům však musím tento snímek samozřejmě vřele doporučit jako kouzelné zakončení nevšedního dne. (23.09.2009)

Je mi ľúto, ale tých pár mnou obľúbených českých hercov (nie, Jirka Mádl k nim naozaj nepatrí) tento film nedokázalo vytiahnuť ani na priemer. Nechápem obsadenie dvojice Pepa Vojtek a Dan Nekonečný, podľa mňa násilne osadených len kvôli sledovanosti. Tiež som sa nemohol ubrániť pocitu, že pani Poledňáková až moc často odkazuje na svoj najúspešnejší film S tebou mne baví svět. (pochodujúce a spievajúce deti v Tatrách atď.) Ako rodinná komédia je to pre väčšinu rodiny bohužiaľ neprijatelné. (16.09.2008)

Ty tři obecně oblíbené a nejznámější filmy Marie Poledňákové mám rád a tak když jsem slyšel, že nátáčí pokračování, byl jsem docela nadšenej a těšil jsem se. Inu, neměl jsem. Mělo mě napadnout, že když se jedná o návrat na režisérskou stoličku po dvaceti letech, nemuselo by to dobře skončit, že když to produkuje N@va, nemuselo by to dobře skončit, že když je to natočený po roce 1995 v ČR, nemuselo by to vůbec dobře skončit. Ale nenapadlo, nebo jsem to spíš potlačil. Filmy Marie Poledňákové byly dobrý jenom natolik, nakolik byli dobří herci, kteří v nich hráli. Nevím, jestli je to hereckou improvizací, nebo vůbec jen herectvím a uměním hrát, ale vtipné a nápadité a humorné dialogy se úplně vytratily. Všechno je to trapné, dříve zábavné dětské naivní hlody vyznívají příliš křečovitě a uměle. Příběh, mno, od zábavné rodinné komedie to přešlo spíš k estrádě plné hrubého humoru a nepovedených gagů. Srovnávat herce nemá vůbec smysl. Etzler jen napodobuje svýho zápornýho klaďase z Pojišťovny štěstí, Postránecký (i když byl tedy jediným kladem filmu) není děda-štverák jak si ho pamatujeme, ale spíš třetí mízou přetýkající postarší kámoš. Ingrid Timková je sice Janě Preissové dost vizáží podobná, ale protí ní je naprosto nevýrazná, ale pravděpodobně za to může scénář a nedostatek prostoru. No a zmiňovat se, že jestli by z Tomáše Holýho vyrostl Mádl, že by rotoval v hrobě, to už snad ani nemusím. Zbylý ánsámbl je tak prvoplánový a neumětelský, že co se mě týká, snad bych ho radši ani neměl blížeji rozebírat. Jeden jak druhej prostě předvádí variaci na své estrádní vystupování v různých zábavných šou na N@vě (třeba Novoty atd). No a Eva Holubová mi zase moc do téhle role neseděla, ale jak sama jednou řekla: To neřeš, prosimtě. Po tom nepátrej. a kvůli srdečnímu tlaku asi opravdu nebudu, nebo by to se mnou švihlo. Jen ještě jednu drobnou poznámečku nakonec. Věřte nevěřte, Vojtkova hláška: A hlavně nezapomeň dát na noc do lednice jogurty... mě fakt dostala, i když hudba v tom vilmu je naprosto úděsná (prostě to Nekonečný brumlání a bručení). (31.03.2007)