Chuť melounů

Na chuť melounů si musí člověk zvyknout, zvláště když je jedl jen kdysi v mládí. A přestože jsem tento snědl, nezvykl jsem si na něj. Z celého kaleidoskopu zvrácených obrazů a představ, bych chtěl pouze vyzvednout spojitost porna a muzikálu. To, že se doplňují a jdou ruku v ruce, mi bylo jasné už dříve. Po shlédnutí (byť chaotickém, jako je ostatně i celý film) Ming-liang Tsaiova asijského postmoderního filmu, to považuji za potvrzené. Na druhou stranu musím říct, že jsem si jak to porno, tak ta muzikálová čísla, skutečně protrpěl. (22.08.2017)

Rád bych viděl protažené obličeje těch dvou mladíků, kteří si nad obalem DVD ve videopůjčovně slibovali natěšeně šťavnaté taiwanské porno. Po kolika minutách této pro mě osobně fascinující (snad nejpomalejší) studie o odcizení v současném světě a neschopnosti (či nemožnosti) vyznat si normálním způsobem vzájemné city film znechuceně vypnuli? Anebo možná vydrželi až do dokonale "romantického" happyendu? (02.03.2007)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 37: TCHAJ-WAN: Ming-liang Tsai je nepochybně zajímavý režisér, ačkoliv mi žádným filmem nesedne stoprocentně. Během prvních minut se zde střídá tolik úchylného bizáru a naturalismu, až jsem myslel, že ten film neustojím, závěr zase patří k těm, co se snaží v první řadě co nejvíc šokovat a ve mě vzbudil otázku, zda bylo opravdu nutné jít až do takového extrému... a ne, že by Chuť melounů nenabízela spoustu všerůzné divočiny i mezi tím, ale s postupným překonáním té pachuti z úvodu mě zvláštním způsobem začala bavit. Režisér tu předvádí podobný styl jako v Díře, která se mi po druhém zhlédnutí hodně zalíbila, mj. ozvláštněním podivného útržkovitého děje v dlouhých statických záběrech o muzikálové pasáže s využitím starých čínských hudebních šlágrů 50. a 60. let, jejichž texty v překladu doplňují příběh či pocity postav. V hravých muzikálových číslech projevuje Tsai opět takovou nápaditost, až mi bylo trochu líto, že zbytek filmu oproti „videoklipům“ nedokáže vždy zůstat stejně nápaditý a jakkoliv mnohé záběry jsou potavé ať už dějem, vizuálně nebo i nějakým vtipným nápadem, některé na mě svou délkou působí neúměrně dlouze, stejně jako místy celý film. Přesto má Chuť melounů leccos do sebe i mimo muzikálové atrakce, včetně ústředního námětu muže, který potají přechází mezi neopětovným vztahem s přítelkyní a čistým sexem s jinou ženou před kamerou v pornobranži. Sci-fi linie z neurčitého světa s nedostatkem vody a nadbytkem melounů, jejichž šťáva lidstvo zachraňuje před dehydratací, sice ve výsledku působí hlavně jako odraz k více bizarním scénám + ozvláštňující kontext představený v pozadí skrze hlášení z televizi, ale do celého rovněž bizarního konceptu plně zapadne. Vedle přílišného naturalismu mi tu však vadí i zmíněná útržkovitost, která s uměleckou formou brání vyniknout případnému hlubšímu psychologickému dramatu. [60%] (08.08.2023)

Velmi silnej a netradiční artovej zážitek. Chuť melounů dostala Stříbrnýho medvěda za výjimečnej uměleckej přínos zcela zaslouženě. Nemůžu souhlasit s May v tom, že muzikálový scény nemaj návaznost na děj, protože vždy přibližujou psychický rozpoložení postavy, která se ve filmu objevila bezprostředně před muzikálovou vložkou. Až na muzikálový scény je film velmi minimalistickej, pozvolně vyprávěnej a prakticky se v něm nemluví. Rozhodně je potřeba dívat se na něj ve správným psychyckým rozpoložení. Celý je to o osamělosti, odloučení, lásce ústřední dvojice a neschopnosti navázat vztah. Pornografickej sex je pro zobrazení osamělosti poněkud neobvyklej, ale velmi výstižnej. Do extrému je tenhle motiv dovedenej v závěrečný scéně s romantickou tečkou. Dovolil jsem si trošku zaspoilerovat v diskuzi. To budou mravenci. – svlékací scéna ve výtahu. Zajímavé komentáře: JanHá (21.01.2008)

Filmu dominují dlouhé (na současné poměry dokonce velmi dlouhé) statické záběry, ve kterých se odehrává minimum akce. Každý záběr je pozoruhodný z hlediska pečlivé kompozice, přičemž v některých případech je zaběrování řešeno tak, že hlavní předmět zájmu ve scéně není přímo vyobrazen. Vyskytuje se zde jen minimum dialogů, postavy jsou stejně málomluvné jako ty z Kitanových nebo Kim Ki-dukových filmů. Takováto koncepce je pak několikrát narušena z hlediska mizanscény pozoruhodnými muzikálovými čísly, které mi však kupodivu vůbec nepřipadaly rušivé vůči zbytku, a to nejspíše díky všeobjímající bizarnosti. Je to super, ale jednou by se Tsaiovi to "vojebávání" diváka mohlo vymstít, neboť s onou koncepční vyprázdněností a moc moc chtěnou bizarností takzvaně bruslí na zatraceně tenkém ledě. (20.06.2011)