ジョゼと虎と魚たち
Josee, the Tiger and the Fish
Josee, the Tiger and the Fish
Režie:
Iššin InudóScénář:
Aja WatanabeKamera:
Takahiro CutaiHrají:
Satoši Cumabuki, Čizuru Ikewaki, Džuri Ueno, Hirofumi Arai, Noriko Eguči, Icudži Itao, Rio Kanno, SABU, Jošijoši Arakawa, Kódži Ókura, Jasuhi Nakamura (více)Obsahy(1)
Při venčení psa svého šéfa se student Tsuneo připlete k nehodě - dětský kočárek nekontrolovatelně ujíždí z kopce a naráží do zdi. Když se přiběhne podívat blíže, jen těsně stihne uskočit před máchnutím nože mladé dívky, která se v kočárku ukrývá. Tak se poprvé setkává s Kumiko, která si sama říká Josée podle hrdinky svého oblíbeného románu. Záhy dorazí i její babička a Tsuneo je doprovodí domů, ujistit se, že budou obě v pořádku. Josée je totiž postižená a nemůže chodit, proto ji každé ráno babička vyváží na procházku. Energická, svérázná dívka se i přes svůj handicap Tsuneovi zalíbí a tato návštěva tak rozhodně nebude poslední. (VanTom)
(více)Videa (2)
Recenze (21)
Hlavní hrdinka tohoto romantického filmu je tělesně postižená, přesto se na rozdíl od jiných podobných filmů nedočkáme zbytečného citového vydírání, což je jistě plus. Vztah dvou mladých lidí je zde podán s maximální lehkostí a uvěřitelností. Některé scény sice působí poněkud zvláštně a vystřižitelně, což by tomuto dvouhodinovému filmu možná neuškodilo, přesto je výsledek nadprůměrný a dá se doporučit všem příznivcům asijské kinematografie, kteří si nelibují pouze ve vodopádech krve. I když na tu tady taky dojde.. ;-) ()
osobne mi opat vadil indie pristup v jednoduchosti az amaterskosti vizualnej stranky, co je urcite znudzecnost typicka pre jap. nezavisly film. ale vlastne aj kvoli tejto farebno svetelnej nedokonalosti vyznieva relativne realny romanticky pribeh realnejsie, nez realita. jose, tiger a ryba, aj ked ryba sa do filmu nezmestila, netrha slzy, ale poplakat sa pri nom da. ()
Poměrně jednoduchý příběh natočený s minimální okázalostí, ale zato s maximálním citem a uvěřitelností. Postavy, které by v jiných filmech vypadali jako šablony nebo figurky, jsou tady plné života a takové, jaké můžete potkat ve skutečném životě. Pochvalu si navíc ještě určitě zaslouží hudební doprovod, který velmi příjemný a invenční. ()
Film režiséra Isshina Inudu z roku 2003, vychádzajúci z predlohy spisovateľky Seiko Tanabe, prináša netradičný romanticko-dramatický príbeh o študentovi Tsuneovi (Satoshi Tsumabuki) a telesne postihnutej Kumiko/Josee (Chizuru Ikewaki). Medzi dvojicou, ktorá na seba spočiatku narazí úplnou náhodou, sa postupne začne vytvárať puto a na prvý pohľad nevšedne pôsobiaci vzťah. Ako v každom inom vzťahu, ani v tomto však nie je zďaleka všetko ružové. Režisér Isshin Inudo v diele stavia na jednoduchosti. Príbeh vo svojej podstate nie je komplikovaný a jeho najväčšou prednosťou je šikovná práca s postavami. Interakcie medzi protagonistami nie sú prehnané, po celý čas pôsobia nanajvýš prirodzene, pričom tvorcom sa do príbehu ako celku darí zakomponovať aj veľmi dobre pasujúci a predovšetkým vtipný humor. Ten v tomto prípade stojí nie na situačnosti, ale predovšetkým na dobre napísaných dialógoch, ktoré so sebou miestami prinášajú aj nečakané momenty. V spojitosti s mixom svojských postáv, ktorým dominuje práve spomenutá dvojica, tak Isshinov film predstavuje z diváckeho pohľadu veľmi príjemný počin. Okrem humoru so sebou však prináša aj dramatickú, čiastočne smutnú stránku, ktorou sa nesnaží zo snímky robiť romantickú komédiu, ale skôr dielo, ktoré aspoň sčasti prináša realistickejší pohľad na príbehové udalosti. Práve tento prístup dodáva celému príbehu väčšiu dávku uveriteľnosti. Joze to Tora to Sakana-tachi predstavuje akúsi filmovú všehochuť. Vo svojom príbehu ukrýva drámu, romantiku aj komédiu. Najdôležitejšie v prípade Inudoovho filmu je však to, že tento mix dokáže v praxi fungovať a zaujať diváka. Jednoduché, ale ľudské, a najmä fungujúce. ()
nezvycajna romanticka drama, ktora ma ale velmi sklamala svojim zaverom. keby Josee nakoniec uniesli mimozemstania tak by to bolo pre mna akceptovatelnejsi zaver. nedava ani zmysel a rozhodne si tento film zasluzi nieco realnejsie, nevykonstruovane a hlavne uveritelnejsie. ako spomina Pirkaf, niektore sceny sa mohli vystrihnut alebo skratit, nehodili sa (scena s hasakom v akomsi baumaxe... wtf?) alebo boli zbytocne (random topless zeny, ktore by som tu fakt necakal) a namiesto nich sa mohli povenovat pocitom odvrhnutych dievcat, alebo motivacii hlavneho hrdinu pre dobrovolnicku cinnost. ()
Reklama