Dítě

Dokonalá realistická studie mladíka Bruna, lehkovážného muže okamžiku, který páchá skutky, aniž by přemýšlel nad jejich důsledky. Živí se krádežemi, v zastavárnách prodává všechno, co se prodat dá, aby peníze vzápětí roztočil, utratil, užil. Chvilkové blaho a pak zase pád do bídy a shánění. Věčný kolotoč. Vrcholem jeho "obchodnických" schopností je prodej vlastního dítěte bez vědomí jeho přítelkyně Soni. Neštítí se. Kde jinde by během chvíle vydělal tolik peněz? "Lžeš! Lžeš tak, jako dýcháš.", charakteristické oznámení, které Brunovi vpálila do tváře jeho zoufalá přítelkyně. Jednoznačně nejlepší film bratří Dardennů ze série, kterou jsem měla možnost vidět(Slib, Syn, Dítě). (31.10.2008)

pokud bych dite videla nekde na festivalu jako neznamy film, apokud mozno o pul hodiny kratsi, uchcavala bych s prominutim blahem. takhle je ale maximalne lepsi prumer, bez jakychkoli citovych vzplanuti (mych). a kdyz ted ctu komentar jhershaw, tak musim jeste poznamenat, ze je to presne - pocit "hm" sem mela taky. (12.01.2006)

Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. (23.01.2021)

Kvalitní výborně natočený film s jedinou, ale pro mě zásadní vadou. 1) A tou jsou obě hlavní postavy. S osudem nepříjemné matky a debilního otce dítěte se ztotožnit nemohu. Sympatie si bezcharakterní zloděj fakt nezaslouží._____ 2) Jediný sympatický prvek ve filmu je herec 24letý Jérémie Renier (Bruno)._____ 3) Spoiler. Pláč protagonistů na konci filmu není výrazem poznání, prohlédnutí, natož pak pokání. Je to jen sebelítost ufňukánků nad tím, jak je život pronásleduje, jak je nespravedlivý a jak jsou oni jeho obětí. (18.01.2021)

Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. (20.10.2008)