Hudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Druhá část filmu začíná putováním v rovníkové oblasti, kde se cestovatelům podařilo zachytit nejtypičtější obrazy původní Afriky. Cesta pokračuje do pralesů Belgického Konga, kde nafilmovali nejmenší lidi světa, černošské trpaslíky. Ze střední Afriky se vydávají k jihu přes Viktoriiny vodopády a tajemné zříceniny středověkého sídliště v Zimbabwe. V Johannesburgu se stávají svědky slavnosti černošských zlatokopů. Jejich cesta končí v nejjižnějším cípu Afriky pod Stolovou horou v Kapském městě. Závěr filmu zachycuje zrození sopky natočené z bezprostřední blízkosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Pokračování africké odyseji Zikmunda s Hanzelkou nabízí černošskou podobu Afriky. Masajská Keňa nabídla mombaský mumraj a kávové plantáže, Uganda je předzvěstí panenské přírody. Zair v podobě rozmanitého Belgického Konga již chrlí přírodní krásy bez omezení, přidává Pygmeje a zrození sopky. Na hranicích obou Rhodesií nezapomněli na slavné vodopády a všimli si méně známého Velkého Zimbabwe. Lahůdkou byla Jižní Afrika s počínající rasovou segregací, diamantovými doly, či rezervací Transkei. Obdivuhodné na filmovém zpracování první světové poutě českého synchronního dua je pestrobarevná mozaika ve snaze o komplexnější pohled. Historie se střídá s přírodními unikáty, hospodářstvím, etnografií a antropologií i tehdejším postavením domorodého obyvatelstva. I přes dobovou tendenčnost komunistického nazírání na život lze jejich filmové dokumenty stále ještě označit za věcné a skladba za vyváženou. Pokud filmy Zikmunda s Hanzelkou srovnám s dnes populárním Trabantem, je pro mě jednoznačným vítězem stará garda. Jejich pohled vnímá život viděný a zvídavě zkoumaný v celé škále rozmanitosti, pečlivě dbá na jedinečnosti a odlišnosti a vyprávění poutavě rozšiřuje mé vlastní obzory. Tvůrci Trabantu jsou sebestředně zahleděni pouze do sebe a vlastního cestovatelského strádání. Jejich způsob mě o nic neobohatí a jejich zveličované nářky nad pseudoproblémy mě znechucují. Zdeněk Liška byl skladatelským géniem a zobrazované výjevy pozvedává až nad náhorní výšiny i zelené pahorky africké. Zdravá závist mě přepadává při průběhu syrového cestování bez turismu (až na ojedinělá místa) a bezelstnější vstřícnosti domorodého obyvatelstva. Zikmund s Hanzelkou navždy zůstanou v mém srdci, mám pro ně slabost a oceňuji jejich nesobeckou literární a filmařskou práci. ()
Oproti prvej časti cestopisu ubudlo dramatickosti, už tu nie sú samovražedné prejazdy púšťou, ale dostávame sa od zaujímavých pygmejov až do civilizácie. Aj v tej nechýbajú exotické úkazy ako japonská rikša ťahaná černochom v kostýme z brazílskeho karnevalu. Len o pár stoviek kilometrov ďalej zase nepoznajú ani koleso. No na konci sa dramatickosti urobilo zadosť natočením zrodenia sopky z prokletě nebezpečnej blízkosti. Komentár k výbuchu si všetko podal po svojom a zo sopky urobil politickú záležitosť. –––– Tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je dočasně spoutaným živlem, který sbírá síly k poslednímu strašnému výbuchu. Po něm už 5 miliónů bílých nepovládne 160 miliónům Afričanů. ()
Trošku pozvoľnejšie pokračovanie dokumentu o "objavovaní" Afriky na Tatre 87.↵ Inak sa nesie v podobnom duchu ako prvá časť, vrátane veľmi zaujímavého záveru ale i zaujatého pohľadu na západné koloniálne mocnosti. Líši sa snáď len v tom, že obsahuje menej dobrodružstva a viac domorodých tancov. Mimochodom, s ohľadom na početnosť záberov na hopsajúce ženské prsia mi prídu špekulácie o homosexuálnej orientácii pánov cestovateľov ako pokus o vtip. ()
První část filmu o Africe inženýrů Hanzelky a Zikmunda, zachycující jejich cestu z Marseille na Kilimandžaro, se stala jedním z nejúspěšnějších filmů naší produkce. V druhé části filmu, nazvané „Od rovníku ke Stolové hoře", zachytili cestovatelé pouť Tatry od přístavu Mombasa přes Kenyi, Ugandu, Belgické Kongo do Rhodesie k "Viktoriiným vodopádům a konečně do Jihoafrické Unie, do Johannesburgu, Durbanu, Port Elizabethu až k Mysu Dobré naděje. Film je zpracován stejně zajímavě a poutavě jako jeho první část, ba je možno říci, že je ještě lepší. Cestovatelé si podrobně všímají života a životních podmínek černošských národů a kmenů. Zachycením lidových tanečních projevů získali materiál trvalé kulturní hodnoty. Výstižná hudba Zdeňka Lišky značnou měrou přispívá k působivosti filmu, jehož jednotlivé záběry jsou v tomto díle voleny s větší vybíravostí a vynalézavostí, než tomu bylo v první části. A stejně kladně je třeba mluvit o komentáři. Je živý, vtipný, výstižný. Není v něm jediné fráze a přece podává vysoce závažný a poučný výklad o hospodářských, politických, sociálních a kulturních poměrech v jižní Africe. — V „Africe II" se našim divákům dostává další neobyčejně závažné dílo, které si získá své místo v dějinách naši dokumentární kinematografie. Filmový přehled 41/1953 ()
Tento dokument vlastně už není dokumentem, je to historický film. Uvidíte státy, které již dávno neexistují. Auto, které je sběratelský kousek. Nepředstavitelnou pouť bez kreditních karet, mobilu a navigace. Bohužel, komunisti si vybrali svou daň a nejen na životech Zikmunda a Hanzelky. (pro vysokoškoláka je nejlépe býti zahradníkem, usoudili). Komentář Pecha a Spala, je vážně žrádlo. Imperialisté zdevastovali Tunis(to jediné dobré na Tunisu tam zanechali Francouzští imperialisté, můj osobní poznatek). Britští imperialisté nutí egypťany k otrocké práci atd. A dokument končí záběrem na hezké kozy kojící černošky a zvoláním Pecha jak Afrika bude nová a demokratická, tedy komunistická. Kdo jste tam byli, jistě víte, jakej je tam bez imperialistů bordel, kriminalita a sociální jistoty. Soudruzi zase někde udělali chybu. ()
Galerie (6)
Photo © CS Film
Reklama