Jamamba

Orientální papundeklové pohádky jsou jednou z mých nejvýraznějších filmových vzpomínek z dětství. A asi proto, že jsem měla strýce keramika a strávila jsem nejedno úmorně dlouhé odpoledne navazováním zvonečků (pro šťastné neznalé, to je ten proces, při kterém se zvonku dodává srdce, aby to byl zvonek a ne nesmyslný němý předmět), větší hrůzu ve mně probouzel ten přišišlávající zvoneček štěstí se svojí písničkou, než celá Jamamba. Strejdo, odpočívej v pokoji. (01.11.2013)

■ Nedávno jsem si na tento TV film vzpomněl, ale samotný název Yamamba mi moc neříkal, ale když jsem se podíval na obsazení a viděl, že tam hraje Pavel Trávníček, tak jsem si jej trochu vybavil, neboť Pavla jako jediného herce jsem si z obsazení pamatoval. Ostatní herce jsem měl rozmazané. ■ Jelikož jsem věděl, že jsem tento TV film kdysi dávno viděl v české(československé) televizi a že se mi dost líbil, protože už v té době mě vnitřně východní asie přitahovala, rozhodl jsem se, že se na něj podívám. ■ Po těch mnoha letech jsem si vybavil mnohé z toho, co jsem zažíval v oněch radostných chvílích, kdy mne netížila budoucnost. Avšak nemohl jsem si nevšimnout i toho, jak je nostalgie čarovná a mocná věc, toho, jak jsem přistihl sám sebe vzpomínat na ty krásné časy radosti z nevědomosti tíhy bytí. Ovšem v opozici současného stavu mysli a lidského rozpoložení, jsem musel uznat, že tento TV film (TV pohádka/inscenace) není až tak bombastický a rozhodně ne úchvatný. Přesto, i když jsem si vědom papundeklové dekorace, chabé choreografie a dramaturgie, se mi tento TV film i v současnosti líbí. Samozřejmě již velmi jinak než kdysi, ale stejně líbí. ■ Prominul jsem většině osazenstva jejich "divné" hraní. Upřímně, nevím, zda to byl záměr, aby se například jakoby více zorientálnili nebo zda to byl záměr speciálně tohoto období druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století pro TV inscenace, to nechám na rozbor odborníkům. Nicméně, nelze však ubírat jakýsi malý potenciál, který toto dílo mělo. ■ Tento TV film, či spíše TV pohádka, byla ve své době na našem území spíše raritou, poněvadž mnoho lidí mělo slušně řečeno velmi rozostřené informace o Japonsku, jeho historii, mýtech, bájích, pohádkách. ■ Celkově i z dnešního pohledu hodnotím Yamambu spíše jako podařené dílo, avšak nezastírám, že jsem ovlivněn opojením nostalgie. ■ Ikdyž musím uznat, že současnému českému(slovenskému) diváku asi už moc nevypoví, zejména současná mladá generace na toto zpracování bude koukat zřejmě s jakýmsi malilinkatým opovržením či se smartphonem v ruce zívat a twittovat: núúúúúúúúdáááá. A možná ještě s dovětkem: to byl film pro pamětníky (?), uf. Přesto si stojím za svým, že toto zpracování má určitou hodnotu, alespoň tedy pro mne ano. [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 91/100] (24.02.2013)

Již od dětství mi v hlavě utkvěla vedle legendární Panny a netvora právě tato pohádka, ale ani zaboha jsem si nemohl vzpomenout na její název. Nedávno jsem však na internetu narazil na zajímavou diskuzi o českých (československých) „hororových“ pohádkách a tam padlo i toto jméno. Neodolal jsem a hned si jí sehnal. Sice už jsem z ní nebyl tak „odvařený“ jako kdysi, ale pořád má své kouzlo. Asi nejvíc mne na ní tehdy zaujalo její volné zpracování – na motivy japonských pohádek, bájí. Tehdy jsem z toho sice neměl moc rozum, ale jak čas plynul tak jsem si asijskou tvorbu zamiloval. Na rozdíl od dnešní tvorby však tato pohádka nepotřebovala k navození ponuré (i když to asi není nejvhodnější pojmenování) atmosféry dech beroucí lekačky – to by ani vzhledem k rozpočtu nebylo možné. Pohodlně stačila ona rýmovačka, kterou Jamamba tak ráda říkávala: „Vyju hlady, vyju hlady. Žeru krávy, psy i hady. Žeru zvěř a žeru lidi. Kdo mi padne do drápů, Toho rozsápu!“ Dále pak samozřejmě musím pochválit herecké výkony a především samotného Trávníčka. (10.12.2012)

Když se objevila Jamamba, a začala svou básničku připomínající recepturu na výrobu vícedruhového masného výrobku, děti měly co dělat, aby udržely svou vylučovací soustavu v rámci podmíněného reflexu, koneckonců Trávníček taky. Paní Svatava Simonová zřejmě dostala od Národního Podniku Textilana zaúkolováno, aby zavdala podnět ke zvýšení poptávky na výrobu plen a spodního prádla. Zvolila sugestivní pohádku pro nejmenší, v níž paní Adamová žere lidi, krávy, psy, hrochy, pásovce, šmouly, sovy a bůhví co ještě. Jen ta Veronika Jeníková mi jako subtilní japonská dívenka Jukiko nepřišla se svými šestkami in natura zrovna nejvěrnější, ale co bychom jí to neodpoustili. 60% (11.11.2016)

Už to na mne sice nepůsobí tak démonicky jako zamlada, ale pořád to má něco do sebe. Bohužel děj je téměř nulový a likvidace Jamamby příliš hladká. Navíc chybí konec historky o panu Hanzeamonovi, který spolkl mouchu. Mé pátrání na internetu v tomto směru žádné výsledky nepřineslo, budete-li někdo úspěšnější, dejte mi prosím vědět:-) (04.07.2020)