Na konci všech válek

Jeden z nejlepších filmů Kiefera Sutherlanda...Takový příběh amerických vojáků vězněných v japonském lágru a to, že Japonci, potažmo asiaté jsou krutá rasa je myslím všeobecně známo... Film ukazuje, že lidská touha po svobodě a po pomstě, jim dodává neuvěřitelnou sílu, kterou člověk může využít k přežití...Za mě 85% (03.08.2020)

Na konci filmu Na konci všech válek jsem si oddechl,že jsem se konečně prokousal na konec :).Překvapivě mě zklamalo obsazení,kdy tak nějak ušel jen Keifer Sutherland,Carlyle už je s tou svou maniakální držtičkou trapnej a představitel hlavní role je naprostá herecká nula.Děj je celkově nudný,bez spádu,málo se zde za celý film vůbec stane.Dramatické chvíle se tu sice objeví,ale vesměs vyjdou nezáživně,bez napětí či jakéhokoliv zaujmutí.Navíc všechny charaktery jsou prokouknutelné už od začátku a vyvrcholení,že ti zlí nejsou vlastně až tak zlí ,je už jenom zoufalým vyústěním toho,kam celá tato rádobydrsná blamáž spěla od začátku.Život v zajateckém táboře nemohla být žádná idylka,tohle je ale fakt šílený výsměch.Žádná drsnost,neučesanost,špína a strach,vlastně tu vydíme takovej táborák s přísnějším vedoucím.Hloupost a nuda!!! (07.10.2009)

Most přes řeku Kwai, co nepřešel Tenkou červenou linii.. Že japonský zajatecký tábor není apartmá v hotelu Ritz, už asi není třeba zběhlému divákovi vysvětlovat, ale Cunningham, který dostal k dispozici docela kvalitní herecký materiál, dlouhou dobu nedokáže vykreslením duchovního i fyzického soužení vtáhnout diváka do hry. Bible, Platón a citování z Shakespeara probouzejí bez emočního náboje výší míru empatie ztěžka. Nutno však podotknout, že od mimořádně silné scény s ukřižováním („Do it!“) se snímek o naději a víře v nelidských podmínkách alespoň zdařile vyškrábe do výše kolen Davida Leana.. (08.06.2012)

Silné, silné. Pro mě o zcela neznámé etapě v neznámé oblasti druhé světové války, převážně skotští zajatci (nádherná skotská angličtina...) stavějící v šílených podmínkách, holýma rukama, podvyživení, téměř nazí, kolem roku 420km železnice napříč džunglí ku slávě japonského císaře... Vynikající herecké výkony, velmi sugestivní atmosféra, brrr. U mě palec nahoru, zatraceně vysoko. (22.10.2009)

Tak to bol emotívne, obsahovo a naturalisticky bohatý film. Otriasol mnou silnejšie ako niektoré podobné filmy tohto druhu. Nikdy som si nemyslel, že Japonci boli až taký šialený a ten kódex bušidó ich zaväzoval k takým šialenostiam aké robili. Boli tu fakt otrasné zábery, ktoré našťastie neboli samoúčelné a každá viedla k posunutiu psychológie príbehu. A ten nádherný koniec zo súčasnosti mi vlial slzy do očí. Krásny, silný, humanistický a hlboko ľudský príbeh o schopnosti odpustiť a pomôcť. Osobne ja keby som bol v ich situácií, veľmi rád by som bol žiakom Ernesta Gordona. Je mi jeho myslenie veľmi blízke a snažím sa to prejavovať aj vo svojom živote. A to čo spravil na konci vojny ma presvedčilo, že ľudskosť vždy zvíťazí. Inak k hercom - Robert Carlyle sa mi doteraz v každom filme, ktorý som s ním videl veľmi páčil, ale tu podal až nadherecký výkon, Kiefer Sutherland bol výborný, ale herecký koncert podal pre mňa neznámy Ciarán McMenamin. To bol úžas. (13.11.2011)