Vystěhovalci

Mobergových Vysťahovalcov som čítal niekedy v polovičke sedemdesiatych rokov. Vtedy krátko po „dobe normalizácie“ bolo skoro zázrakom, že sa v kníhkupectvách objavil okrem Brežnevovej „Malej zemi“, či „Celine“ objavil aj takýto románový skvost. Veď sa tá kniha ani dlho na pultoch neohriala. Pamätám si ako som priam hltal túto viac ako päťstostranovú knihu hltal dlho do sobotňajšieho rána a ten víkend som doma skoro nič doma nerobil. Vtedy sa dali knihy (najmä ak niečo čitateľovi dali) čítať dlho, veď v telke sa okrem športových prenosov toho pozerať veľa nedalo. Film Emigranti (ako aj jeho druhá časť – Nová zem) mi až neuveriteľne oživil spomienky na túto knihu, ktoré m naopak zase viac obohatili zážitok z filmu. Keby sa dalo navrhol by som to aj ďalším divákom, Urobte si taký krátky „švédsky týždeň“ . Zájdite si do knižnice, popozerajte po antikvariátoch a siahnite po knižnej predlohe a potom hoc aj vzápätí si pozrite film. Pocítite ako vás to vtiahne do deja , ako sa zrazu stanete tými jednoduchými blonďato ryšavými a pehavými Švédmi, túžiacimi odísť z krajiny ktorú hoc tak milovali im nič neposkytovala len zimu hlad biedu utrpenie a takmer žiadnu slobodu. Krajinu kde sa „môj Pane“ hovorilo od kráľa počnúc až po posledného nafúkaného pastora miestnej cirkvi končiac. Preto niet divu že túžili po niečom, kde by mohli žiť slobodne z práce svojich mozoľnatých rúk. Sledovať osud Karla a Kristíny, ktorých tak nádherne zahrali Max von Sydow a Liv Ullmann je filmovým zážitkom na ktorý sa dlho nedá zabudnúť. Od samého počiatku cez cestu na mori kedy s nimi spievate krčíte nos nad puchom podpalubia, či vraciate od morskej choroby počas búrky , až po trmácanie sa nekonečnou cestou do Minesoty, stavbu domov, prvé oračky „konečne vlastnej zeme“, pôrody až po samý koniec. Dnes má tento zemitý film odo mňa zaslúžených 5 b. (18.01.2014)

S úžasným akcentem na paralelismus natočené sociální road movie. Některé scény jsou natočeny tak brilantně, že začíná být složité při jejich sledování se soustředit na děj. Ale většinou se jedná o scény, které pouze vykreslují momentální atmosféru. Poprvé v životě se mi málem zatočila hlava na houpačce. A stejně jako Kristina jsem byla vytržena z rozmařilého zasnění až hlasem jejího partnera. A snít se u sledování party Švédů hledajících své Eldorádo dalo celkem hodně. Možná i více, než bylo záhodno. (28.06.2020)

Shlédnuto v den vítězství pana Bidena v prezidentských volbách... nejen z důvodu touhy po poznání, či spíše nahlédnutí do reálií emigrantské odysey směr přes velkou louži na západ. Zaujme pasáž, že leckteří otroci se v pol. 19. stol. v USA měli lépe než mnozí svobodní venkovani napříč Evropou. Zejména a především zaujme kinematografický mág Troell - pomalá, poctivá, arcirealistická, přesto strhující podívaná, která náročného diváka pozře a přesto jej nasytí uměleckou laskominou. (08.11.2020)

Pomalé, což je ještě umocněno olbřímí stopáží čili je to pocitově dvakrát tak dlouhé, plné táhlých tichých záběrů na trpící lopotící se Švédy na zmrzlých neúrodných polích, zvracejících na přeplněné nemocemi sužované kocábce či sužované nekonečnou cestou skrze pustiny Ameriky za snem o lepším životě. Navzdory výše uvedenému to však není unylé či nudné. Především díky mnohavrstevným postavám a výkonům (nejen) dua Sydow/Ullmannová. Navíc je to nádherně natočené a naturalisticky vtahující do denní rolnické severské rutiny poloviny devatenáctého století. Největším problémem tak je střední pasáž (či chcete-li druhá kapitola) na lodi, kde místo kolovrátkové hodiny na jedno brdo stačila úderná dvacetiminutovka. Ono by vůbec nějaké to citlivé pokrácení neuškodilo. Přeci jen stopáž tři a čtvrt hodiny na ani ne tři sta padesáti stránkový román, je málokdy vídaný poměr. Je to díky tomu velmi věrné předloze a ve výsledku tedy ke své škodě až příliš ilustrační; jakkoli nepopiratelně dobré. (27.12.2017)

100 % - švédsky MASTERPIECE, so švédskymi MEGAHVIEZDAMI, Maxom von Sydowom a Liv Ullmann, rozdelený do dvoch dielov po 3. hodinách, pričom na úvod sledujem jednu „švédsku odyseu” , ako sa doma vo Švédsku prediera životom zo dňa na deň, úroda im dva - krát nepraje, a tak CHUDOBA na seba nenechá DLHO čakať. Dobovo som kdesi, takmer v polovici 19. storočia, keď i v takej súčasne vyspelej Škandinávii, ľudia voľakedy treli biedu. Ešte som nespomenul, o kom je to vlastne reč ? Hovorím o Karlovi - Oskarovi, a jeho rodine. Tento človek sa rozhodne riskovať, a podujme sa ešte s niekoľkými ďalšími rodinami na cestu do „Novej Zeme” , kde by mala prísť nová ETAPA života, nový začiatok ? Prvá polovica trojhodinového filmu sa venuje najprv spôsobu života Karla - Oskara, a jeho blízkych, taktiež, s čím sa potýka jeho mladší brat Robert. To by som nazval, že SEDLIACI všetkými desiatimi. Jednoduchá a primitívna EXISTENCIA, aká je i dnes v roku 2016. Sedliakov je všade MOC ! Druhá polovica bude o tom, ako odišli z domova, smerom na loď, ktorá ich odvezie do Ameriky. Je to o tom, ako sa majú na palube, i v podpalubí, kde to nie je med lízať, aj sa príde už konečne na PEVNINU, ale ani tu ich nikto nevíta s otvorenou náručou. Tu majú namierené k synovi : ženy a muža, t. j - jeho rodičia ( aj oni sem idú, pričom otec sa sem už, bohužiaľ, nedostal, zomrel počas plavby loďou ) , ktorým sa chvastal, ako sa tu perfektne má. Pravda bude bolestivá. Excelentný snímok, ktorý približuje, ako je to emigrovať, aké majú emigranti podmienky. Osídľovanie AMERIKY. Po príklade. Zo Švédska do Ameriky. Tam sú vlastne všetci takí emigranti, vysťahovalci. Pomerne ťažko stráviteľný a depresívny film, s geniálnymi excelentnými hereckými výkonmi - Maxa a Liv, ale aj iných. Kvalitná réžia a kamera Jana Troella + scenár a strih, to všetko v jednej osobe Jana Troella. Ako vidím, film má na CSFD veľmi málo hodnotení, ešte menej komentárov, čo pokladám za nenormálne, choré zo strany neinformovaných, lebo byť informovaný, znamená byť múdry, čo neplatí o mnohých, ktorí sem zavítajú... (01.11.2016)