Pohádka o houslích a viole

Jiný název: Pohádka pro housle a violu. Sice ne kulisová, ale také hodně smutná pohádka, která vaše nedělní odpoledne rozhodně nijak nerozjasní. Příběh výrobce houslí, který tak rozumí dřevu, až ho jednoho dne duch dřeva „obdaruje“ slibem, že když dokáže za jedinou noc vyrobit z kusu dřeva housle a když na ně bude hrát jeho syn, bude z něj houslový virtuos. Ale pozor, na housle smí zahrát pouze jeho syn, jinak tatínkovi pukne srdce. Super dar, co?! Syn se ale zrovna příliš nevyvedl, vydal se do světa a náš tatík tak zůstává sám s synovou milou, kterou naučí hrát na violu. Na této pohádce snad kromě tradičně výtečného výkonu Vladimíra Dlouhého není nic v pořádku, zvláště když nekončí zrovna radostně. Prostě pohádka, která nemá s tradiční českou pohádkou nic společného. Hudba: Petr Malásek (05.08.2010)

"každý rád a rychle uvěří ve vlastní genialitu." Vážný a smutný příběh s několika životními moudry a osvícenským pohledem na šlechtu (tetičku Antoinettu zkrátili o hlavu). Pohádkovost zde nevychází z předpokladu, že dítě je blbé či pitomé, ale z toho, že chytré dítě pochopí, že k úspěchu je třeba více píle a odříkání než kouzel. A rovněž chytré dítě chápe, že mu nebyly dva, když se narodilo. (15.01.2023)

Muzikantská pohádka, kde nepanuje jen veselo, ale i trochu krutá spravedlnost. Na pohádky jsem pes... Rád se na nějakou podívám, ale ne každá nedělní pohádka mě zaujme. Takhle o houslích a viole byla fajn, nepatří do řady hloupých a nezajímavých a dětem rozhodně neublíži - ačkoli jim potom budete muset vysvětlit proč "dotyčná osoba" zemřela :o) (18.12.2010)

Pohádka, ze které mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je hodně zajímavá, nezvyklá - mírně tragická pohádka, ale poučná, trochu ve stylu K.J.Erbena. Je v ní pěkná smyčcová komorní hudba i krásné kostýmy a interiéry (důsledně dodržovaný empír, pastva pro oči). Vladimír Dlouhý a Martin Stropnický tradičně excelují, padají skvělé hlášky o "tetičce Antoinettě". Na druhou stranu je hodně nejednotná - jednak není jasné, zda je pro děti nebo pro dospělé, jak už tady napsal D28. Mimo jiné kvůli tomu množství porodů, naznačenému sexu a nemanželskému dítěti - to je podle mě na pohádku trochu moc. A také scény z chalupy vypadají jako z vesnické tragédie, zatímco scény na zámku jako by lehkostí a vtipností z oka vypadly studiovým pohádkám režiséra Hanuše. To by se dalo pochopit, koneckonců hraběcí rodině, která momentálně nemá větší starosti, se určitě žije lehčeji než chudým vesničanům. Ale když dojde na osudové protnutí těchto dvou světů, je nějaké nedotažené, což ještě akcentuje herecká topornost představitele hlavního hrdiny. Dějová linie je propracovaná, ucelená, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh šel vyprávět lépe. Výsledek: pohádka, která mě zaujala a nelituju toho, že jsem ji viděla, ale moc se nemám k tomu ji někomu doporučit. (21.06.2012)

Tak nějak mi to nepřišlo jako pohádka, jako spíše lidové sociální drama s motivy z červené knihovny. A jedny začarované housle ještě pohádku nedělají. Dokonce si nepamatuju pohádku, kromě Troškovy úchylné princezny ze mlejna, kde by milá hlavního hrdiny porodila a honila tátu kvůli výživnému... Herecky rovněž takové odfláknuté a nijaké... Navíc motiv daru ducha dřeva mi přišel divný až do konce - k čemu měl sloužit? Aby si táta něco uvědomil, když to vlastně ani neřekl synovi, a dost možná si nic neuvědomil? (01.08.2010)