Hezké chvilky bez záruky

Asi jako kdyby Ivo Jahelka zfilmoval své soudní historky :) Slepenec mikropříběhů, mimo ně skoro žádný děj. Něco je vtipné, něco méně vtipné, ale ke konci už docela otravné. Jako by Chytilová nevěděla, kam se vlastně chce dostat: film nikde nekončí, nikam nedojde, najednou přestane, když předtím už notnou chvíli diváka nudí. Jsou to takové trochu lepší 2* (Btw, na projekci mě ze všeho nejvíc pobavil Polívka, který po doběhnutí titulků v sále prohlásil: "Tož, byl jsem dobrý...") (12.07.2006)

Další film Věry Chytilové. Psycholožka a její pacienti a rodina , někdy je to úsměvné ,ale i dramatické. Poněkud mě není jasné proč je to braný jako komedie. Komický to rozhodně není ,jen výjmečně je tam pokus o vtip, brát to jako drama by šlo ,ale je spíš jen slet událostí kolem psycholožky a jejích pacientů. Ani klasická moralita to taky není jak jsme u paní režisérky zvyklý. Částečně jo o vztahu starší ženy co má dospělého syna a najde si stejně "starého" přítele. Hodně nezáživný film. (27.12.2008)

Lidská důstojnost, myslím lidská, nikoli mužská či ženská, veškerá žádná. V době, kdy už se spíš starám, aby si mě odnesla blažená smrt a nikoli ta truchlivá, je mi toto téma dosti ukradené. Už i proto, že příznakem blažené smrti je důstojnost. A to ještě nejsem zdaleka tak starý jako režisérka při natáčení tohoto filmu. Samozřejmě důstojnost není žádná konstatnta, ale proměnná v závislosti na času a stavu společnosti, jiná byla u stoiků a jiná u Jednoty bratrské, a jiná bude za sto let, pokud ještě něco, co se dá označit tímto slovem. Babička Chytilová (mám trochu trapný pocit vida čím se zabývá a čím by se měla) se pokusila vykydat z milostných chlévů kupky hnoje a navršit je na jednu velkou hromadu, proti čemuž ovšem nelze nic namítat filosoficky ani empiricky. Nicméně z toho zůstane stále jen kupa hnoje a nikoli nové paradigma. Podstatu (pseudo)problému zde vystihl Tomtomtoma: A pak je tu zdůrazňováno, že člověk skočí po hlavě i do špatného vztahu. A to jen proto, že nechce být sám. A to je opět věcí důstojnosti. A podobně i sv. Pavel: ... je lepší žít v manželství než se trápit (1K, 9). Ale ani jeden neříká, že by se mělo žít v podvodu, klamu, přelétavosti, lítosti, násilí a zanedbávání či týrání toho, kdo či co z lásky obvykle vyplyne. (04.01.2023)

Tohle fakt nemusím. Všelijací magoři se slézají u psycholožky, která by sama potřebovala psychologa. Psychické rozpoložení všech těch individuí měla nejspíš umocňovat kamera, která byla neustále v chaotickém pohybu, jakoby nervní. Možná to mělo být jakési podobenství o dnešní době. To nedokážu přesně posoudit. Ať už ano či ne, děkuji, nechci. (23.05.2008)

Deprese, skepse, bezmoc a pocit marnosti... tohle všechno je v tomhle filmu. Komplikovanost lidských - a hlavně partnerských - vztahů je nekonečná, a to paní Chytilová ukazuje. Újmou je neherečnost a jakejsi amatérismus, kterej ze snímku čiší, což bych od téhle režisérky nečekal. A opět se objevuje česká snaha kombinovat drama s komedií, ale tohle jde fakt hodně špatně k sobě nebo se to musí umět. Kdyby to bylo čistokrevný drama (bez mladýho Krause), hodnocení by bylo v jiných výšinách. (16.08.2012)