8 žen

Roztomilá, černá, místy hodně drsná komedie. Obdivuhodné herecké výkony osmi noblesních hereček. Děvčata v sobě rozhodně nezapřou ani své muzikální vlohy a skutečně to roztáčejí od začátku do konce. Pořádně zauzlený příběh, ve kterém má každá z přítomných dam nějákého toho kostlivce ve skříni. Pěkné, barevné, úsměvné i mrazivé zároveň. (20.06.2005)

Tak tohleto byl zážitek. Skoro každý dialog, má svůj význam a důležitost. Film diváka přímo vtahuje do děje. Nutí ho přemýšlet, jak to vlastně je. Co je pouze lež, zlost, pýcha anebo skutečná pravda, hořká jak slzy od pláče. Něco co vylezlo na povrch, mi už občas připadalo přehnané a skoro až nevkusné. A to třeba (Pozor Spoiler!) smrt otce Augustiny a Gabiny. Důvody k vraždě mi připadali vyloženě divné. A těžko jim rozumím, jak z hlediska psychologického tak lidského. (Konec Spoileru!)Na všechno se ale budete dívat jinak pokud vydžíte do konce. Ten myslím potěší každého milovníka psychologických dramat, ale i vyznávače černého humoru.Mě baví, když jsou filmy jen taková hra s divákem. Proto se snad na ně koukáme. A tohle byl fakt zajímavý film. Ještě okořeněný úplně vypiplanou stylovostí domu, ve kterém se odehrává a chytlavými písničkami. Sice byli bez titulků, takže jsem jim nerozumněl ani slovo, ale odťed se mi asi z uší jen tak nedostanou. (30.07.2017)

Spoilery! Který muž by si nepřál strávit 106 minut ve společnosti 8 žen. Já byl obklopen hned 9 ženami, ale nemůžu říct, že bych si nějakým způsobem užíval to, co si pro mě François Ozon připravil. Navíc 8 z 9 žen bylo poměrně ošklivých. Taková krimi klasika. 1 falešně mrtvý a 8 podezřelých. Bohužel jsem nás se spolusledovatelkou připravil o překvapení, neboť jsem zhruba po 20 minutách přestal podezírat černošku (ano, protože je černoška) a vyložil na stůl svoji teorii, že ten pán svoji smrt pouze finguje, aby se přesvědčil, jakými mrchami byl celý svůj život obklopen. Ano, jsem genius. Vím o tom. V závěru mi ovšem vytřel zrak, když se po celém tom divadýlku opravdu odstřelil, i když se mu nelze ani malilinkato divit. Zásadní nedostatek filmu bych ovšem neviděl rozhodně v snadno prokouknutelné zápletce, ani tak jsem si nebyl na 100 % jistý, že musím mít zaručeně pravdu. Problém vidím v, alespoň pro mě, krajně nezajímavých slečnách a paních, a to jak v napsaných rolích, tak i v jejich ztvárnění. Nebavily mě! Ani jedna z nich. Dokážu celkem snadno pochopit, že většinu zdejších diváků bavit dovedly, a to vydatně, ale já jsem holt fajnšmekr. Absolutně se snímek minul s mým vkusem. Skoro, jako bych viděl nějakou jinou verzi snímku než naprostá většina ostatních uživatelů. To co zde jiní vychvalují, to mi přišlo naprosto úděsné. Jako bychom se všichni opalovali na stejné nuda pláži. Všichni kromě mě by byli spokojení pod ozonovou vrstvou a jen já bych si vychutnával pravou sílu solární energie a nasával blahodárné účinky ultrafialového záření pod ozonovou dírou. Kdybych se měl zamyslet alespoň nad nějakým pěkným momentem, tak je to vyloženě jen naprostý závěr, kdy se pán opravdu sprovodil ze světa. Přiznávám, až takhle důkladně jsem svoji teorii nerozvinul. Naopak jednoznačně nejhorší, byla veškerá tanečně-pěvecká vystoupení. To mi uši a oči krvácely. Pro mě opravdu absolutní nuda. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska. (23.11.2016)

Jsem naštván sám na sebe, že jsem si nedokázal Ozonův film užít tak, jak by si zřejmě zasloužil. Ale popravdě nevím, zda chyba vězí více ve mě, či ve filmu. To závěrečné uklánění mě sice trochu dojalo, ale hlavně ve mě vzbudilo představu, jak by to mohl být krásný zážitek, kdybych 8 žen mohl vidět v divadle, jenomže v Ozonově zpracování filmovými prostředky to na mě s kriminální zápletkou kombinující psychologické drama, komedii a navrch muzikál(!) ne vždy plně fungovalo. Hlavně jsem měl pocit, jakoby se Ozon občas nevěděl rozhodnout, zda chce pojmout příběh vážně nebo více jako komedii, ke které to má často svým pojetím blízko, ale z výkonů většiny hereček (ačkoliv hrají výborně... byť spíše drama) tu většinou moc komedie není cítit. Mile mě překvapila Isabelle Huppert, která tady více méně jako jediná perfektně zvládla i komediální polohu (v rámci své postavy zejména v první polovině) a svou zábavně hysterickou paničkou mi připomínala naší „Janžurku“. Potěšilo přímo symbolické setkání s Danielle Darrieux (proslavenou právě jiným konverzačním dramatem s podobným dějem odhalování viny v jedné místnosti: Marie-Octobre), svým hudebním číslem mě dost okouzlila Béartová, naopak Deneuve na mě působila i přes pořád půvabný vzhled až příliš chladně. Hudební čísla se mi líbila snad všechna, jenomže některá z nich hýřila tak veselou náladou, že mě rozptýlila a pak jsem se nedokázal naplno zpátky dostat do dramatu a to samotné drama pro mě bohužel neoplývalo tak silnou atmosférou. Sledovalo se mi to sice příjemně, rád jsem 8 žen viděl, ale když mi postupně bylo naprosto jedno, jak děj vyústí a na čí straně vzplane vina, asi bylo něco špatně... Jinak poslední dobou mám to "štěstí", že skoro v každém filmu, kde se před kamerou setkává více hereček najednou, děj jakoby nutně musel vyústit do lesbického motivu a tady mi ono lesbické vzplanutí na podlaze po ostré hádce dvou žen přišlo úplně jako fraška. Sice si tento pěkný kousek budu díky neotřelému muzikálovému prvku nejspíš ještě dlouho pamatovat, ale s ohledem na celkový dojem jsem nenašel pevný důvod k 4. hvězdičce. [70%] (11.12.2021)

Šíleně barevný (nebo tak skvěle stylizovaný?) a divný francouzský Gosford Park s tanci a zpěvy. Nejde tomu upřít kouzlo, ale nadšené hýkání se v mém případě konat nebude. Tak proč bych byl ochotný se na to podívat ještě jednou? The question is - who cares? 70%. PS: Emmanuelle Béart je nádherná i s blond vlasy;) (12.01.2006)