O rodičích a dětech

Michálek, Štrba a Lorenc tvoria priam geniálnu "trojku", s ktorou si budem navždy spájať ich prvé spoločné majstrovské dielo z roku 1998. Najnovšia spolupráca týchto pánov však nemala možnosť dosiahnuť tak vysokej kvality vzhľadom na "suchý" a miestami dosť nudný príbeh (komédia? dráma? oboje?) zo súčasnosti o vzťahoch medzi rodičmi a ich potomkami . Dejová línia smeruje v podstate odnikadiaľ nikam (nie ako pri prechádzke, kde sa ide z bodu A do bodu B)... Okrem toho, Kostelný je nepríjemne rušivý element. (29.06.2008)

Chápu, proč se ve filmu nachází dějová linie se synem, zároveň je ale opravdu zbytečná, protože nic nového o vztahu dvou ústředních postav neříká. Všechno lze pochopit jen z rozhovoru Josefa Somra a Davida Novotného. A srovnání s Linklaterem je nejen na místě, ale vyznívá pro Michálka překvapivě slušně. (02.11.2008)

Překvapivě velmi příjemný film, který dokazuje, že i dnes se dá u nás natočit kvalitní film o rodinných vztazích. Dialogy, na kterých celý film stojí, jsou trefné, s jemným humorem a trochou té životní pravdy. A na člověka to většinou opravdu funguje, i když ta stopáž je na můj vkus pro tento film malinko delší. Herecké obsazení také nezklamalo, jenom ten Kostelný mi tam nějak nesednul. Jeden z těch lepších českých filmů poslední let, ale Michálek už přece jenom natočil i lepší. 70% (12.12.2008)

"Gény sú gény a ty si moja, " hovorievala moja maminka. Možno preto a možno aj preto, že soboty cirka raz za dva týždne,ale častejšie raz do týždňa chodím na obed k dedkovi a ujovi mi O rodičích a dětech sadol. Boli to dialógy "zo života" a predsa nevyznievali konštruovane, hoci by vydali na niekoľko dní. Ich kondenzácia spolu s nenápadne príjemne plynúcou panorámou uličiek, lúk a lesoparkov Prahy a Michálkovou pevnou réžiou dáva dokopy príjemný film, jemne melancholický, tak trochu cynický, ale najmä trefný. (10.05.2008)

Tak už je mi jasné, kam se mi ztrácí zásoba pití ze soukromého baru. Já bláhovej podezíral souseda a on mi na to chodí orangutan zaběhnuvší se z nedaleké Trojské ZOO :-) Teď vážně. Tahle nenucená procházka životem a konfrontace stáří s mládím (rodičů a jejich dětí) a kterou navíc tak dobře zná každý z nás, (z toho svého vlastního soukromého života), vám uběhne tak rychle, jako když padáte ze skály a vám se před očima v okamžiku promítne celý váš dosavadní život. A musím (si) přiznat jedno. Přicházel jsem ji na chuť („procházce“) s každou další ubýhající minutou víc, zvlášť, když se začalo (UPŘÍMNĚ) brnkat na vážnější strunu. Jsem nesmírně rád, že pan Somr dostal příležitost dokázat, že je stále plný sil a „umí“, (byť dotyčný nemusí už nikomu nic dokazovat) a ve spojení s D. Novotným vytvořil (lehce) netradiční, ale náramně se doplňující dvojici. Snímek O rodičích a dětech je civilní , nenucená a naprosto přirozená (vztahová) tragi-komedie ze života, kde se obdivuhodně promýchávají úsměvné momenty s těmi vážnými (inu, to je ŽIVOT) a jelikož už „jsme byli“ dost dlouho vážní, dovolte mi komentář zakončit v poněkud odlehčenějším duchu. „Jdi doprdele s koprem!“.... SOUHLAS! :-) a poprosil bych o dvojitej nášup pravý číny a jako druhý chod lehce netradiční ragů! Kdo viděl ví, kdo teprve uvidí, pochopí...... p.s. a ano, řadím se taky mezi ten zlomek z vás, kteří jsou toho názoru, že bez dvojice Kostelný-Kroftová by se jednalo o mnohem větší zážitek. Tahle linie slouží tak max jako rušivý element. Já bych mnohem více uvítal, aby ta „procházka“ pana Somra s D. Novotným nebyla ničím rušena a s pomocí flashbacků do mládí (dětství) nás oba provedli až na konec (procházky). Btw, samotný závěr pohladil po duši a vykouzlil úsměv (tedy alespoň na té mojí tváři). Srovnání s Linklaterem je na místě a musím (si) přiznat, Michálek (resp. scénář) v mém případě z tohoto „minisouboje“ vychází jako vítěz. Možná to bude tím, že už mi dávno není náct. Ještě pár let a v mém případě bude spíš aktuální Babí léto. No, zase tak brzy to nebude :o) (18.11.2011)