Svatební váza

Farmář hledá ženu. Ehm.. tedy prase. Nemám problém s ničím, snesu všelijaké zvrácenosti a nechuťárny. Ale co vyloženě nesnesu, je zoofilie a týrání zvířat. Filmu Melancholie der Engel jsem to odpustila, ale tady... se to odpustit nedá, když celý film je právě o tom. Nevím jak hodnotit, netroufnu si. Nejraději bych to hodila do odpadu, ale zároveň vím, že tam si nezaslouží být. Už jen za ten hudební doprovod, zvuky a celkově za tu podivnou atmosféru. Je to holt prasárna... doslova. (30.03.2013)

.....i ten nejvetsi prudic, ktery naprosto pohrda timto experimentem, by mel svuj hvezdickovy nazor prehodnotit ! prece udelat film bez dialogu (ktery navic ani sekundu NENUDI, a to i diky vynikajici kamere), pouze s 1 ucinkujicim, 15 slepicemi, 1 sviní, 3 selatky a cca 5 litry sraček v praktickem sracím lavoru je fenomenalni.. navic bych vyzdvihl do vysin pocatecni sekvenci s holuby - anděly..famozni nápad...........Zeno je MAJSTR reziser, ktery se po filmu se nebal prijit, a sve fekalitky odhodlane a s nadhledem obhajit... standing ovation, totalni bomba 10/10 (LFS 2009) [klasifikace horror je zde dost mimo] (02.08.2009)

Naozaj neviem ako hodnotiť. Pustil som si to totiž pripravený vidieť zasa nejaký šok. A už som sa "tešil", že si tu opäť raz vylejem srdce :-) a pozastavím sa nad zvrátenosťou tohto sveta, tentokrát prezentovanú cez zoofilnú úchylku hlavného hrdinu. V podstate sa ale jedná o celkom - svojho druhu - poetický príbeh samotára, ktorého jeho vyčlenenie mimo čas a priestor nášho civilizovaného sveta na konci deštruktívne pohltí. Takže hviezdičky ? --- Ibaže chlapíkovi z toho "jeb - ne" tak mocne, že sa oddáva "láske k prasaťu" a pojedá ... Skrátka kandidát na odpad!. Ja sa skôr prikláňam k odpadu, zoofili nech si dajú absolutórium. A ešte niečo. Horor to naozaj nie je. (8.3.2009) - inak tie kecy z oficiálneho textu tam hore, sú fakt zábavné :-) namontujme to na surrealizmus a môžeme si uctievať aj zvrátenosti ako umelecké limity nášho kauzálne trápneho bytia. HA HA (08.03.2009)

Všední dny na statku plné zvířecího sexu s nevšedním, ale logickým a očekávaným koncem aneb láska k praseti nezná hranic. Zvláštně surreálné a lyrické. Poetické scény (pouštění draka, koupání, odpočinek) jsou krásné a současně jsou v protikladu k umírání a zániku. V jisté scéně jsem si vzpomněl na Andaluského psa, jiné připomenou pozdější Salo, ale jistě netrumfnou autentičtější kreaci Divine v Pink Flamingo. Snad jen místo selátek jsem očekával narození něčeho jiného, ale takhle to nakonec mělo svůj význam. Slepičí a krůtí orgie jako symbol povrchní lidské společnosti ( to se hned vybaví motýli ze Ze života hmyzu bří Čapků). V doprovodných chorálech jako bych zaslechl budoucí Dead Can Dance, zatímco elektronická hudba mohutně předběhla budoucí New Wave. Především pasáže s drůbeží vyvolávaly často široký úsměv na rtech. p.s. v uvedeném obsahu jsou opět nepřesnosti - hlavičky panenek nenasazuje selátkům, ale holubům a prasnice není zakopávaná zaživa, nýbrž mrtvá (spáchá totiž sebevraždu)- což je pro film důležité. (18.09.2014)

Zpočátku jsem si tak trochu připadal jako při sledování „Vesničko má středisková“. Hlavní hrdina, no lépe řečeno postava je taky tak trochu slaboduchý, nebo mi to tak spíše přišlo. Během následujících minut jsem však pochopil, že tady rozhodně nepůjde o „National Geographic“ ze života jedné zapadlé farmy, ale jeden z nejbizarnějších a zároveň i nejpodivnějších filmů jaké jsem viděl. Už docela chápu, proč byl tento belgický film v tolika zemích zakázán, proč v Austrálii brali filmové kritiky mrákoty a proč se režisér Thierry Zéno začal následně raději věnovat točení dokumentů. Jeho perverzní představivost se totiž nedočkala takového pochopení, jak by asi očekával. Ne každý je podobné nátury jako já. Osobně mi podobně laděné (zvrácené) filmy vůbec nevadí, tedy pedofilní a zoofilní tématika ano, jenže tady lze cítit něco mnohem většího. V ovzduší přímo „páchne“ LÁSKA“ mladého hrdiny ke svému obydlí, zvířatům i k sobě samému. Nebudu tu tvrdit, že pohlavní akt s prasnicí jsem si nějak vehementně užíval (naštěstí toho zas až tolik vidět nebylo), ale celá „zápletka“ sebou nese jakési poselství, kterému raději ani moc rozumět nechci. Tedy nechci pronikat nějak do hloubky, protože film si už zřejmě nikdy nepustím. Tím však nechci říct, že by byl špatný. Ano, už vidím zástupy nespokojených diváků, kteří budou vykřikovat, že je to jedna velká prasárna (však je), perverzní – úchylné – nechutné, ale díky tomu má Vase de noces osobité kouzlo, na které se jen tak nezapomene. Já byl doslova unešený faktem, že zde nebylo zapotřebí jediného dialogu a přesto obrazové dění na mne působilo mnohem více, nežli kdejaká „drsná scéna či stupidní hláška“. Výběr hudby byl naprosto dokonalý a jako průvodci jí uděluji malou jedničku. To samé se dá říci i o kameramanovi, protože ten musel mít opravdu „pevný“ žaludek. V neposlední řadě pochválím i herce Dominique Garnyho – sníst svoje „hovna“ to je teda frajer. „RESPECT“. Svatební váza (jak zní festivalový název) je něco skutečně ojedinělého a hlavně nezapomenutelného. Ne každý se na to asi dodívá, ale pro mou maličkost, to byla opravdu zajímavá podívaná. (24.04.2014)