Bez dcerky neodejdu

Pútavá dráma o 2 rozdielnych kultúrach a náboženstvách. Upútal ma výborný dej, ktorý je o úteku Betty s dcérou Mahtob z Iránu, ale aj herci, či réžia. Na jednej strane si myslím, že film bol mierne o politickom odsúdení USA Iránu. No na druhej strane zostáva faktom, čo náboženstvo Iránu - islam je náboženstvom strachu a násilia. To môžeme vidieť aj v myslení a činoch Európskych imigrantov, napr. vo Švédsku, Anglicku, či Nemecku. Film teda tiež núti diváka, najmä mladé ženy, zamyslieť sa dobre nad výberom budúceho partnera do manželstva. (07.02.2018)

Film se téměř věrně drží knižní předlohy, která je skutečným příběhem autorky. Jeho klady vidím v tom, že i lidem, kteří nechtějí číst přiblížil dnešní poměrně ožehavý problém. Jeho slabou stránkou je , že jde o velmi subjektivní pohled na ten problém a radši bych tento film viděla natočený až po druhé knize, kde už autorka sesbírala více příběhu s unesenými dětmi a neni to až tak jednoznačné, pak by ten film měl nárok i na oskara. takže skvěle civilní výkony herců a poměrně slušně natočený film. (18.07.2005)

Už tenkrát bylo jasné, jak zvrácená a bestiální kultura panuje v některých zemích a jaké zlo představuje islám, zvláště pro ženy. Krásně udělaný film, který ani po letech neztratil nic na své aktuálnosti a navíc je jasným signálem toho, že některé druhy smíšených manželství pro svou odlišnost prostě nemůže fungovat. Za mne plný počet. (29.01.2019)

Dobře si vzpomínám, jak mi někdy kolem patnáctého roku maminka zatrhla nápadníka od džihádistů, a místo vysvětlení mi dala přečíst knihu Bez dcerky neodejdu. Trvale mě tím odradila nejen od příliš kontaktních multi-kulti kamarádů, ale i od snění o snědých cizincích s mandlovýma očima. Film lze hodnotit ze dvou úhlů: pokud jej člověk vnímá jako ilustraci knižní předlohy, jde o dobrou práci. Bez její znalosti ale vyvstává jeden zásadní nedostatek, a to je totální plochost charakterů – oproti knize jsou postavy zcela černobílé a jediným náznakem vývoje je to, že zlí jsou chvílemi ještě horší. A to je na příběh podle skutečných událostí dost málo. (24.02.2014)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)