Šťastný smolař

Frk s Bohdalkou v penálu mě dostal, podobná morbidita tu citelně chybí. Strach střídá televizní rutinu se záběry, které sympaticky škemrají o velké plátno. Místy je to příjemná podívaná s poetikou. Míšenec Strýce Pepina a Jacka Sparrowa se Trojanovi zdařil, éterická milenecká dvojice tradiční vrtěč hlavy. Ach ty české Haničky. Role Štěstěny monotónně mimo dobro a zlo (a celý film). Jinak ale zase po čase bezbolestný televizák, kde je všeho tak akorát a dá se to absolvovat bez asistence psychiatra a patologa. (25.12.2012)

Fášeny Her Angst, ich pišu fám, abych informoval, šé tentokraté nepovedlo se, bochušel. ~~~ On se nám Jirka snaží, snaží se i samotní herci, ale výsledkem je nuda, u které dvě třetiny trojčlenného osazenstva obrazovky televizní upadalo v hluboký spánek. Já se tak nemohl věnovat samotnému pohádkovému příběhu, anžto jelikož a protože jsem se jal zahraňovat rodinné členy před pádem ze židle na, byť kobercem pokrytou, přesto stále poněkud tvrdou zem. Pohádka se vlekla a nic moc ani nedělo. Jediným plusem tak bylo Trojanovo blábolení, které ale bylo poněkud okatým pokusem zachránit ještě co se dá. Těžko říci, jak velkou měrou přispěl samotný Jirka, pisatel scénáře nebo dramaturg. Divákovi, čti "mě", je to ale oupelně šumák a fukák, já se prostě nudil, podobně jako minulý rok u příšerné Micimutr. Tentokrát si, Jiříku, přelil, bochušel. (25.12.2012)

Tentokrát mě Jiří Strach docela zklamal. Čekala jsem od něho něco úplně jiného. Obsazení bylo skvostné, ale promarněné. Hodně jsem se těšila na Dagmar Havlovou. Ta se v celém příběhu jako Štěstěna obejvila párkrát. Samozřejmě působila jako blesk z čistého nebe. Ivan Trojan byl výborný. Filip Cíl byl sympaťák. Chybělo mě něco víc. (27.12.2012)

Konečně pohádka, při jejímž sledovaní jsem se necítil trapně. Jirka Strach fakt umí. Skvělé hlášky, dobře zahrané. Trojan v Prášilovské roli nezapomenutelný. Jestli tahle pohádka nebude v červených, tak lámu nad CSFD hůl. Normálně bych dál 4 hvězdy kvůli hroznému zakončení Kdokolivovy linie, ale kvalitu je potřeba, obzvláště ve srovnání s troškovinami, halt vyzvednout. (25.12.2012)

Láska je štěstí. A Jiří Strach to ví... Konečně po čase zase silná televizní autorská pohádka vymezující se (ale v něčem i rozvíjející) proti klasické české pohádce. Podle námětu (pohádkové knížky) slovenského režiséra Mateje Mináče napsal Marek Epstein povedený scénář, který po hodně dlouhém čase připomněl originalitu pohádkových scénářů Zdeňka Svěráka, tolik scenáristických fórků by divák jinde pohledal. Tři veteráni to sice nejsou, ale alespoň je vzdáleně připomínají, což u ostatních novodobých českých pohádek nehrozí ani náznakem. Pohádka coby projev ryzí modernosti (respektive postmodernosti) jde někdy na hranu toho, co ještě v pohádce snesu (pokus o sebevraždu), každopádně většinou se drží v mantinelech očekávaného. A Jiří Strach se zase drží svých osvědčených hereckých koní (Ivan Trojan, Jiří Dvořák, vlastně už i Jiřina Bohdalová...) a ti jsou největším tahounem diváckého prožitku, bez Trojana by byl celý snímek poloviční. Jeho postava pohádkového ,,barona Prášila" s pábitelským přesahem je opravdu dobře napsaná i zahraná, a hlavně nosná. Nejsilnější momenty pak přicházejí v místech, kdy se Jiří Strach snaží svou televizní pohádku nějak ozvláštnit, punc modernity ji pak paradoxně dává především retro animovanými pasážemi, které jakoby odkazovaly k zemanovskému pojetí dětského filmu, animovaná zkratka cesty motocyklem po Evropě je tím nejlepším a nejvtipnějším, co bylo v této pohádce k vidění. Škoda toho, že většina věcí není dotažených k úplné dokonalosti, nechybělo mnoho a Šťastný smolař se mohl stát kultem, stejně jako jsou kultem počiny výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Takhle je Šťastný smolař velmi povedenou televizní pohádkou, v níž se mísí a realizuje mnohé, vtipně se tu třeba potkává veřejně proklamovaná víra pana režiséra s humorně pohádkovými motivy (Nejvyšší knihovník), každopádně je vidět, že Jiří Strach má cit pro ty správné náměty... (24.05.2013)