Jarmareční bouda

Potíže s diváckým ne/přijetím tohoto snímku pramení z nadsázky, která není na všech místech stejně čitelná (viz. milenecká dvojice). Divák nedostane jasnou odpověď, nakolik jde o drsné podobenství (jak říká distributor) a nakolik jde o "drsné podobenství". Jarmareční bouda je remakem stejnojmenného filmu z roku 1981, který čerpal z poetiky a vyjadřovacích prostředků "nové vlny", z Bunuela, Tarkovského, Felliniho a dalších. Jeho význam byl čten diskurzem doby, tedy normalizace, doby nesvobody, absurdity a svazáckého hnisu. Bez výraznějších aktualizací tak byl "modernistický" film přesunut do doby "postmoderní". Kdyby někdo natočil remake O slavnosti a hostech nebo Případu pro začínajícího kata, tak by byl, přestože jde o látky s obecným přesahem, také popliván. (10.03.2010)

Jednotlivé scény, které film nepropojují mají obrovský potenciál a velkou symbolickou hodnotu, ale způsob podaní, prezentace, herectví, dialogy, debilní motorkář a pseudofilozofický přiležitostný komentář vypravěče tenhle film neuvěřitelné sráží a dělá z něj klišóidní pudink nazdobený levnou artovou šlehačkou a rádoby kritickou třešničkou. Alespoň, že je to tak hezky kamerově zpracovaný :) (17.06.2010)

Po letech vesměs úhoru české kinematografie (až na čestné výjimky) zahlcené stupiditami Trošky, vše objímajícím pozitivizmem Hřebejka, trapnými pokusy Chytilové a spol vrátit se stejnou nohou do stejné řeky, příšernostmi typu Svatby na bitevním poli a mohl bych ve výčtu bezútěšnosti ještě dlouho pokračovat, konečně film s Felliniovským nápřahem. Alegorie, která je na sto honů vzdálená kalkulu líbivosti popcornového diváka multiplexů a nemířící prvoplánově na Českého lva, který má beztak ve světě hodnotu limitně se blížící nule. Přesto s politováním musím říci, a Pavel Dražan to již ví jistě také, že platí stará moudrost o nevstoupení stejné nohy do stejné řeky. Zajímavý komentář Lover. (22.02.2010)

Někdo tu psal, že se jedná o film u kterého je nutné myslet. To aby ho člověk hned neodsoudil, ale aby našel smysl, podstatu toho, co se nám tvůrce snaží naservírovat. Přečetl jsem si napřed komentáře na csfd a s očekáváním shlédl celých 84 minut. Pokud je tento film opravdu dobrý a kvalita filmu se měří tím, že člověka donutí myslet a pochopit, pak jsem debil. Pokud si ale nebudu chtít hrát na pseudointelektuála a nebudu předstírat, že mě oslovila hloubka, šířka i jakákoliv jiná dimenze díla, tak přiznávám - nepochopil jsem a za duševně slabé považuju ty na druhé straně. Možná nemám pravdu, ale zase jsem upřímný - kolik je takových vás ostatních? (25.12.2011)

Krásná ukázka toho, jak se rádoby hluboké kecy nazvou podobenstvím, přidá se k tomu pár osobností a hned je to považováno za něco víc, než jenom sled sraček. Alespoň autory. Tady jsou scény, které mají potenciál pro absurdní divadlo, ale to, jak jsou podány, to je prostě odpuzující a protivné. Prostě hnusné. (10.10.2014)