Stará radost

Kdysi jsem napsal básničku, také někde vyšla, o tom, že jsem se ztratil na staré cestě. A ejhle, tento film ji ji znovu připomněl. O příležitostných čundrácích, Markovi a Kurtovi, máme na začátku, celkem spolehlivé informace. Ty se však během filmu nedoplňují, naopak se rozplývají, až na konci o nich nevíme téměř nic. Přitom Kurt (jak Kurtové bývají, viz např. Joseph Conrad) je záhadnější Marka. Celý děj má v podstatě jen čtyři epizody: bloudění, kempování na smetišti, lesní wellness a návrat do města. Pokud je něco propojovalo, pak snad jen Kurtovo prohlášení o podobnosti města a lesa (ve městě rostou stromy a v lese je bordel). Dření filmu však bylo jejich vzájemné obcházení, přibližování, uskakování, dotýkání, nazančování... tak jak to chodí kamarády, kteří se delší dobu neviděli, a jejichž cesty se stýkají už jen v bezprostřední skutečnosti bezprostředního bytí. (08.12.2017)

Film o vrtkavých kolísáních i setrvalých proměnách napětí v každém vztahu mezi dvěma jedinci. Podmanivá prožitková mikrostudie na případu o magii napětí a uvolnění, co je vyvolává, kdy a proč, a o tom, jak není podle čeho poznat, jestli mezi dvěma lidmi vzniká něco jako porozumění, ani jak dlouho ta podivná přitažlivost vydrží či jestli se vrátí při dalším setkání... (11.10.2013)

Rukopis téhle americké režisérky se rozhodně nezapře. Je skoro stále stejný, minimalistický, jako by nic neříkající. Pokud mě paměť neklame je to její třetí film, který jsem měl tu možnost vidět. A rozhodně bych ho ocenil nejvíc. Dva dávní kamarádi na společné cestě, která už rozhodně nebude taková, jako když spolu začínali. Tak to ale v životě chodí. Bohužel, nebo možná bohudík, sám nevím. (11.03.2015)

Dva staří přátelé (+ pes) se společně vydávají na cestu za klidem a uvolnění od starostí z města. Celé je to poeticky laděné, navíc je to i road movie, takže takhle to vypadá jako film stvořený přímo pro mě. I vhodná a dobrá hudba do toho hraje, ale celý tenhle námět by podle mě vynikl víc jako středometrážní, protože kromě lehkého představení obou postav se tu nic jiného nebuduje. Navíc tu stěžejní scénu, tu relaxaci v přírodě v dřevěné vaně, sice chápu, ale bůhvíjakou poetiku jsem z ní necítili a navíc ta out of nowhere homomasáž z toho udělala na krátkou chvíli úplně jiný film. Vůbec celou dobu jsem měl pocit, že z toho vousáče nakonec vyleze gay, protože se k tomu druhému tak jako divně moc měl (byť už si oba nerozumí a i tohle na konci jaksi vyšumí do ztracena), ale nakonec fakt netuším. Chápu o co tomu šlo, ale na svou i tak krátkou stopáž to stejně mohlo (a mělo) předvést víc. Aspoň ty postavy pořádně představit, když už nic jiného. Nejedna pěkná poetická scéna se tu najde, něco do sebe to má určitě, nápad taky nebyl vůbec špatný, ale celkové dojmy mám prostě rozporuplné a průměrné. 3* (20.08.2021)

Čas sa nedá zastaviť a preto nám často nezostáva nič iné len smútok za starým a neodbytné obavy pred novým... Aj napriek môjmu priemernému hodnoteniu film nezatracujem. Na niečo takéto však musí mať človek náladu. Vychutnanie si podobnej ľudskej drámy ako je táto - bez slov s medziriadkovým posolstvom a príjemnou melanchóliou v pozadí - vyžaduje naladiť sa na rovnakú mentálnu vlnu s autorom, a to sa mi podarilo iba čiastočne. Na druhú stranu film pôsobí nesmierne upokojujúco, čo môže byť niekedy veľkou výhodou. Poznámka pod čiarou: slimáčik bol perfektný. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (19.02.2016)