Vřesový trůn

Jak se tam někdo už potřetí nebo počtvrté sápal po zlatém dudlíku, bylo mi jasné, že tohle pohádka mého srdce není a nebude. Klára Sedláčková je sice čupr holka s dobrou mimikou, ale jen ta to nezachrání, zvlášť když neví, jestli má naivně poulit velká očka, nebo se tvářit drsně, když třeba zacvičí se zloději. Zlatý voči! Postavy pronášejí naprosto nesmyslné věty, někdy na sebe ani nenavazují, vedení děje je kostrbaté, i když samotné propriety fungují, a chudák Novotný zde má zase škatulku zamilovaného trouby s brejličkami, místo nějaké akčnější a chytřejší role. A do toho ještě ta vlezlá hudba, zbytečně rozmáchlá jak pro nějaký epický příběh, jenže tohle není ani náznakem Pán prstenů. I když tam pořád někdo běhá do kopce a z kopce, či lesem nahoru a dolů. (18.01.2015)

Ententýky, dva špalíky, kdo to tady vyhraje a bude ze všech postav za postavu nejpitomější? Těžká volba, kandidátů je příliš mnoho. On jediný, kdo tu opravdu hraje a vzbuzuje sympatie, (nebo emoce vůbec, u záporné postavy nemají být pocitem diváka rozpaky doprovázené úvahou, proč je ten padouch takový ušišlaný blb) je pan správce Michala Novotného. Abych na tom našla ještě něco k vysvětlení a obhájení té druhé hvězdy - ty živé sovy byly taky fajn. Ale jinak doporučuju, aby se u toho člověk neunudil k smrti, si u toho třeba stříhat chlupy v nose. (13.07.2014)

Jedním slovem HRŮZA. Pohádka založená na hledání zlatého dudlíku ani nemohla dopadnout jinak. Za celou hodinu mě nezaujalo vůbec nic, putování chůvy za ukradeným dudlíkem až k pánovi sov či co to mělo být je zcela zcestné a zbytečně dlouhé. A ta hudba - je skoro stejně hrozná jako příšerné tóny Ladislava Simona k pohádkám své manželky Svatavy. Tohle opravdu za sledování nestojí. (11.09.2013)

Pohádka Vřesový trůn není zase tak špatná v hereckém obsazení nýbrž v ději samotném. Zápletka téměř detektivní. Ano, téměř. Kdyby ovšem chůvička Erika neběhala jako slepička v té pohádce od místa k místu, kde všude by dudlík být měl. A nikde neuspěje. Mžour mi pak připomínal Gluma z Pána Prstěnů. Zvláštní byly také záběry v kuchyni ven z okna. Růžové mraky a sem tam letící hejno ptáků s drakem v čele? Takhle pohádka zůstala široce rozkročená ve stylu ani dovnitř ani ven. (15.02.2021)

Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. (26.11.2017)