Transport

Johna Malkoviche a Thomase Kretschmanna můžu vidět v jakémkoliv filmu a vím, že mě nezklamou. V Transportu byli proto tihle dva pánové tím nejlepším, co mi tvůrci nabídli. Děj byl plytký, obzvlášť v poslední třetině téměř neuvěřitelně naivní, herecké výkony 90% lidí prkenné, postavy nepropracované, prakticky k žádné jsem si nevytvořil cokoliv, co by se dalo nazvat sympatiemi... Líbila se mi hudba. Jinak celkem slabota. Jako TV film by Transport asi obstál - hlavně u ženského publika. Je to taková limonáda. (06.02.2010)

Milé děti, byla nebyla, za devatero řekami, za devatero horami, zaslíbená to země jménem (nacistické) Německo a (v) té zemi vládl hodný král s fešným knírkem. Jelikož obyvatel na naší krásné, ale „nenafukovací“ planetě neustále přibývalo, rozhodl se tento bodrý strýček zřídit v krásné panennské přírodě v odlehlých lesích (pracovní, koncentrační) tábory. A jelikož je (už od pradávna) dobře známo, že práce utužuje nejen charakter, ale i kolektiv, také tak udělal a dopřál (ji) všem. Přičemž každý, kdo někdy na táboře byl, moc dobře ví, že nejdůležitější ze všeho je morálka, jinak bysme (ne)pěkně zvlčili a na tu už od nepaměti dohlížejí vedoucí popř. praktikanti. Ti jsou samozřejmě i zde a jelikož se o nás (po nějaký ten čas) tak pěkně starali, je nasnadě, že odměnou jim byl (po pár letech), výměnný (ozdravovný) pobyt v Sovětském svazu. A jak už to tak na táborech chodí, i na první lásku(y) dojde. A teď chvíli vážně. Nakonec se ukázalo, že největší překážkou užít si dosyta snímek pro mě nebyl samotný PŘÍBĚH... (ostatně reálie jsou zde vyobrazeny vskutku věrohodně, ten třeskutý mráz jsem cítil do morku kostí i teď (na konci května) u sebe v obýváku, stejně jako není žádnou novinkou, že svině i hodní obyčejní lidé byli na obou stranách, či že (nedobrovolná) sexuální abstinence leze (nejen) na mozek, (ostatně o tom vím také své, přítelkyně ukrajuje již 8 den z celkových 60-ti na pracov. cestě a já začínám mít silně namožený tenisový loket, přičemž raketu jsem letos v ruce ještě nedržel), v neposlední řadě nebude určitě na škodu snímku, že osobě jménem Vera Farmiga bych sežral cokoliv, ANO, i hráznou na Marsu)...... ALE stará bolístka v podobě jednotného jazyka. ANO, tipujete zcela správně, ryzí angličtina tu vládne na všech frontách. A teď si položme řečnickou otázku. Lze brát snímek, kde ruská lékařka dvakrát za sebou v rychlém sledu použije slovo FUCK, dostatečně vážně?! Výsledný resultát? Řečeno fotbalovou terminologií, je to plichta. Nicméně taková ta upachtěná (ubráněná), z které nemůže mít radost nikdo, zejména potom ne samotný divák. P.s. to uživ. Malarkey- byl bych opatrnější v příměrech resp. přáních. Jeden totiž nikdy neví, mohly by se mu i vyplnit a náledně (možná) i (za)litovat. A že je Rusko velmi chudá země a v zimě tudíž (schody) nesolí, na to bych moc nespoléhal. (28.05.2012)

Veľmi dobré herecké obsadenie bohužiaľ nezachránilo režisérovu neschopnosť niečim zaujať.V podstate príbeh plynie bez toho ,aby vás strhla čo i len jediná scéna .T.Kretschmann ,kvôli ktorému som to chcel vidieť stvárnil už lepšie úlohy ,ale za neúnavnú snahu hrať vo vojnových filmoch by som mu rád udelil medailu.Veľmi podobný príbeh ponúka ruský film Polumgla ,ktorý je narozdiel od tohto o triedu kvalitnejší ,ale hlavne realistickejší.Film 50%. (25.10.2009)

Zaklínadlo „podle skutečné události“ se v poslední době tak rozmohlo, až ztratilo svou moc. Tenhleten film je také podle skutečné události, ale natočený je zhruba tak, jako kdyby tu skutečnou událost komentoval Marťan z oběžné dráhy. Příběh se odehrává rok po skončení 2. světové války v sovětském lágru někde u Leningradu, kde mají zatčené německé zajatce. Na toto téma jsem se i těšil, protože jsem četl o podobných věcech ve výborném psychologickém dramatu Marie Calasanz Ziescheové Návrat. Jenže pojetí filmu sklouzlo do neskutečné selanky. Zdlouhavě vyprávěné selanky navíc, s nejasným psychologickým pozadím, proč co kdo dělal, kdy si na závěr odnesete jediné ponaučení – zajatí Němci pomáhali obnovit Sovětský svaz svým sémětem, zasazeným do vnadných sovětských žen, bydlících poblíž lágru a s manželi taky někde zajatými či padlými. A aby to bylo echt cool, v úvodních i závěrečných titulcích je každičké N obrácené zrcadlově, jako ruské písmeno I. (12.10.2009)

Najväčšia škoda je, že okolnosti zajatia nemeckých vojakov nie sú vykreslené vôbec, a postavy (okrem pár agilných súdružiek dozorkýň a doktorky) v divákovi vôbec nezarezonujú. Jedná sa skôr o telenovelovú nenáročnú drámu z prostredia zajateckého tábora a ja som sa skôr bavil na scénach, ako sa súdruhova snažili z vojenských väzňov poskladať funkčný orchester a doniesli im za náklaďák nástrojov, ktoré skvele hrali bez akéhokoľvek ladenia, alebo na scénach všeobjímajúcej ľudskosti (zrejme spôsobenej menopauzou jednej zo súdružiek dozorkýň) a otvárania brány lágru v noci za účelom rozmnožovania sa vojnových zajatcov s domorodým obyvateľstvom. Tieto scény asi mali pridať na autenticite, bohužiaľ skôr ubrali. (04.11.2009)