Černá labuť

Moje 85% hodnocení nakonec zaokrouhluji do podoby velmi silných čtyř hvězd (které můžou jedině růst, přestože myslím, že nebudou), protože dojem je skutečně silný. Celou dobu ve mně ale hlodá svědomí, které mě tak trochu varuje, že jsem se nechal oklamat. Na druhou stranu, když už se něčím oklamat, pak dobrým filmem... A tím Black Swan bezpochyby je. (23.12.2010)

Když nám Portmanovic Natálka vyrostla ze svého pedofilního šarmu princezny Padmé, její Padedé je naprosto ohyzdné a Pádekatr totálně plochý. Když přeceňovaný egomaniak natočí s jeblou baletkou předvídatelný dokument o castingu na Lebedinoje ózero, člověku to až zahýbe statistickými tabulkami, kolik je tu najednou obdivovatelů anorektických "krasavic" a hochů v pitkáčích s obříma koulema. A to při posledním sčítání tvrdili, že jsou jich tu stále všehovšudy čtyři procenta! Toto je naprostý audiovizuální teror a čiré utrpení a doporučuji americkým tajným službám nahradit jím waterboarding v Guantanamu. První arabáš, kterému to pustí, prostě musí pod pohrůžkou opakované projekce vyžvanit Ládinovu adresu i s GPS souřadnicemi. Něco jako, když vás vaše maloměstská matka vytáhne v desíti na to Čajkovského veledílo online, navleče vás do těsných, hnusných tesilek, utáhne vám motýlka, až vám modrá hrtan a ještě vás nutí, aby se vám to líbilo! Navíc je Herr Aronofski kýčovitý jako panenka s porcelánovou hlavou a Natálku, dle toho jak se celý film tvářila, vážně podezírám, že si v rámci naturalistického herectví ten kolík do prdele opravdu vrazila. Ne, dělám si srandu, ve skutečnosti byla naprosto příšerná, nepřirozená a tvářila se jako zevní genitál. Normálně bych jednu dal alespoň za Kundisovic Milku, ale musím tady trochu srazit teplotu. Z toho Plijé Verbal blijé. (26.12.2010)

Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu. (17.02.2011)

Pre Aronofskeho znova studia dichotomie "posadnutost-zavislost", znova v odlisnom zanrovom usadeni a znova je to vyborne. Pouzitie zrkadiel ako reflexnej plochy zneistujucej uhol pohladu i vyznamovu rovinu skutocnost-predstava nie je samozrejme ziadne novum, ale vo filme je plne funkcne a tym pre mna aj opodstatnene. Najviac ma fascinovala gradacia pribehu a hlavne skvelo namixovana ruchova stopa, ktora film robi intenzivne fyzickym, transgresivne prenasala do mojho vedomia premenu hlavnej hrdinky ako i kazdy pohyb sprevadzany zachvevom neistoty, bolesti ci utrpenia. A stale dufam, ze Aronofskeho vlastna "posadnutost-zavislost" na filme bude raz vyuzita aj pri spracovani romanu Theodora Roszaka s nazvom "Flicker", pretoze filmova adaptacia tejto knihy je reziserovi sita na telo. (23.12.2010)

Černá labuť je spíše černou kometou, která na konci roku ozářila filmové nebe a za pět minut dvanáct zachránila jinak průměrnou sezonu. Darren Aronofsky přináší další střípek do své skládačky lidských závislostí a jeho režijní styl se stále vyvíjí. Intenzivní deprese a paranoia z Pí a Requiemu s zneklidňující kamerou z Wrestlera ještě prohlubují potlačovanou sexualitu a touhu uspět baletky Niny. Tu famózní Natalie Portman obdařila krásou, potřebnou křehkostí a ve správný moment také naprostou změnou chování. Všechny složky se výborně propojují a podporují, takže příběh o baletce, která se stává svou vlastní postavou, získává netušeně mrazivou atmosféru a graduje do závěru, který málokoho nechá klidným. Co dál? Ignorujte to číslo vpravo nahoře a nenechte si tenhle film zkazit. Za žádnou cenu. A teď si jdu zamluvit lístky na balet... PS: Darren nabral směr "nový Polanski"? V porovnání s Repulsion působivější a divácky atraktivnější. (24.12.2010)