Pocit viny

Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. (11.07.2011)

Rodinné thrillery, nebo jak to nazvat, když americkou rodinu ohrožuje něco či někdo zvenčí, jsou v USA populární. Tento se k nim řadí rovněž. Uma Thruman zde hraje ženu, která má trauma ze střední školy. Nějaký mladík postřílel většinu žáků, profesorů i její přítelkyni, a ona se cítí vinna, že se jí mladík se svým úmyslem den předtím svěřil, ale ona mu nevěřila. Ve svém současném životě s manželem a dcerkou se ke svým studentským létům stále vrací a my ve flashbacích vidíme další nové okolnosti, o nichž jsme netušili a jež nám dávají zcela nový pohled na v úvodu ukázaný hrůzný čin. A také na dívčino tehdejší rozhodnutí, jež se s ní vleče celý život - a když se objeví stín minulosti, bude se muset rozhodnout znovu... Příběh je v určité chvíli hodně jasný, střídání dvou časových rovin jen narušuje schopnost vnímat jej vcelku. A i přes krátkou stopáž neříká nakonec nic nového, navíc by mohl být spíše středometrážním televizním filmem a vyšel by z hodnocení o hodně lépe. Navíc nechápu, že by kluk, co se zcvokne a postřílí celou školu, diskutoval se dvěma holkami v koupelně o dialektice. (04.12.2008)

Když se řekne drama, představím si asi něco podobného jako je The Life Before Her Eyes jako klasického představitele žánru. Ne moc záživné, nic moc se tam neděje, ale přesto z toho cítíte takovou tu atmosféru a to je dobře. Celý film by se dal shrnout do několika vět, ale to by jaksi nebylo ono, že? Pokud drama nemáte rádi, rozhodně tenhle film nedoporučuju, pokud na ně sem tam koukáte, pusťte si ho až budete mít opravdu náladu a vydržte do konce.. (22.12.2008)

V mojich očiach sa tento film proste hral na niečo viac a nemal na to. Príbeh je až na pár momentov nudný až otravný a vyústenie akokoľvek chcelo byť prekvapujúce jednoducho nebolo. Naviac “flashbacky“ sú dávkované veľmi pomaly a segmenty z nich sa ešte opakujú(film ako stvorený pre pacientov trpiacich výpadkami krátkodobej pamäte...). Čakal som viac. (11.10.2008)

Musím Perelmanovi nechať, že dokáže pracovať so symbolmi. Prší preto, pláveme preto, lebo 72% našeho tela tvorí voda a tá má so záverom tiež niečo spoločné. Lenže to všetko je použité v príbehu s diskutabilnou myšlienkovou hĺbkou a z hľadiska trilerového napätia filmov stojacich na záverečnej pointe bohužiaľ zlyháva. Našťastie som si vopred neprečítal originálny názov (americký producent nemohol byť pri zmysloch), takže som sa nenudil po potenciálnom uhádnutí pointy v tretine filmu. Ak som dal Stay za tri, tu musím ísť nižšie. Mám z toho trochu pocit viny. (17.08.2014)