Láska za časů cholery

LÁSKA ZA ČASŮ CHOLERY je "něco" (filmem to nazývat nehodlám), co se tváŕí, že to je kdovíjak hluboké umění, a přitom divákovi přináší při sledování pocity někde mezi sledováním teenagerovských komedií a přímým přenosem z volby prezidenta. Proč teenagerovských komedií, ptáte se? Protože taky chcete, aby se už kurva ošukali a byl konec utrpení. A proč příimý přenos volby prezidenta, ptáte se? Protože taky chcete, aby už všichni do jednoho chcípli a měli jste klid. Mid-cultově nesnesitelný kýč který je patetický a přišerný ve všech ohledech, hudbou počínaje, kostýmy a maskami na úrovni Esmereldy pokračuje a katastrofickými herci konče. Nikdy víc! (16.03.2008)

Drze si tu dovolím tvrdit, že ti přítomní, kteří se tady ohánějí argumentem, že Newellova adaptace totálně zprznila Marquezovu předlohu, dotyčnou knížku ani nečetli. Podle mě film věrně předlohu následoval (i nějaký ten filmový magický realismus by se tu našel...). To, co se zdálo ve filmu kýčovité a trapné, působilo tak i v knize. Film se mi jako celek líbil, kriticky hodnotím přehnanou délku a výběr hlavní představitelky – krásou ani hereckým uměním rozhodně neoplývala. Chválím soundtrack, který si asi pořídím (kdo by se hodil pro film odehrávající se v Kolumbii podle klasiky kolumbijské literatury víc než Shakira?). (06.03.2008)

Natočit film podle knihy, kde převažuje forma nad obsahem a příběh je tudíž až na druhém místě, je vždycky těžké a skoro nikdy z toho nevzejde žádná velká sláva, což bych rozhodně nedávala tak úplně za vinu režisérovi. Zfilmovat Marquézův magický realismus musel být opravdu oříšek, ale tohle bylo teda fakt moc... Ta stopáž filmu byla přímo nesnesitelná. Film byl nezáživný, nevynikal hereckými výkony, ani pěknými kostými, prostě na něm nabylo nic zajímavého a člověk se po půl hodině modlil, ať už to proboha skončí. Myslím, že film o lásce rozdělené osudem na 50 let, by se dal natočit lépe - ať už romantičtěji nebo dramatičtěji - a ještě by se vlezl tak maximálně do 90 minut a všichni by byli spokojení. (10.02.2009)

Pán Newell sa divákovi vyše dve hodiny snaží vysvetľovať, to čo všetci nad 15 rokov aj tak dávno vedia. A to, že láska je zvláštny fenomén, ktorého hranice siahajú od absolútnej vernosti ("Musím si uchovať čistotu a chovať si svoje panictvo pre lásku, moja milovaná sa čoskoro vráti") až po promiskuitné správanie a preťahovanie všetkého, čo javí aspoň náznaky života. Všetko toto je navyše divákovi podávané nezáživne a nudným telenovelovým spôsobom, takže ani tých pár nadpriemerných hercov nedokáže film potiahnuť k solídnejšiemu výsledku. Ako vravia poľskí bratia: Do Cholery! (22.09.2009)

Tak velký příběh, tak velká láska, a přesto ve mě osud Florentina a Ferminy nevyvolal žádné velké pohnutí. Výprava byla slušná, Bardem přesvědčivý, Giovanna Mezzogiorno krásná a adaptace poměrně věrná předloze, tak jak je možné, že dominantním pocitem byla nuda? Snad to bylo tou přepálenou délkou, snad lhostejností s níž Newell příběh velké nešťastné lásky předkládá, snad podivně strnulými hereckými výkony. Možná jsem měl raději sáhnout do knihovny pro Marquézovu knihu. (10.05.2011)