Metal & metalisté

Zajímavá cesta za metalem a jeho historií. Průvodce to ale natáčel jako fanoušek pro fanoušky - to znamená, že glorifikoval na metalu snad vše. Nemám rád metal a neláká mě poslouchat, že metal je dobrý pozitivní styl vyděděnců, kteří se liší od mainstreamu a nikdo jim nerozumí. Prožívají bolest, zpívají o bolesti a skupiny jim předávají pozitivní energi, aby měli ráno důvod vstát. Metal je jedna velká šaškárna, kde si normální lidé hrajou na ty zlé, vypadají nebezpečně ale zpívají o bolesti, mučení, sebevraždě atd. Nikomu to neberu, ale tvrdit, že metal je pozitivní hudba, to nevstřebám. Hledají stále tvrdší texty, hudbu i excesy = konec umění. (29.05.2012)

Sam Dunn je v první řadě metalový nadšenec, ale už jen jeho pohled vystudovaného antropologa tomuto hudebnímu výzkumu s kamerou dokáže dát řád. Slovo dostanou slavní muzikanti, ale i socioložka nebo muzikolog, od nichž se také dozvíme spoustu zajímavého. Hlavně se mu daří vyhmátnout to podstatné, díky čemuž dokument na pouhé hodině a půl působí velice komplexně. Není to jen Kanaďanův výlet do LA, Anglie, Norska a německého Wackenu, je to podobné jako s tou hudbou samotnou, i tenhle film je chytřejší, než by se na první pohled zdálo. (07.01.2014)

Řepy, metloši, hroziči, hrozně moc kůže, cvočků, pyramid, pubertálních triček, ošminkovaných ksichtů, hlučné hudby a Lemmyho epická bradavice. Hezké rozhovory s hezkými lidmi o hezké hudbě, plné emocí. Určitě nejkrásnější člověk je zpěvák z Gorgoroth, nejchytřejší se jevil zpěvák z Mayhem a dnes je nejmrtvější bohužel Ronnie James Dio. Jsou tam i hezké ženy, jako Dorka Pešková nebo Alice Cooperová, prostě každý si tam najde to svoje. Tedy...téměř každý... fanoušci Lady Gaga, Justina Bíbra a hustí gangstas nebudou schopni dokument docenit. (15.11.2013)

Sam Dunn, narozdíl od paznehtů z TV Noha heavy metalu rozumí, protože si ho sám zažil. Ukazuje nám tedy začátky heavy metalu, které se odehrály v době, kdy se narodil a o dvanáct let později se o ně začl zajímat. Přes Black Sabbath, přes první ženy v heavy metalu, glam metal, krvavá témata, satanismus -> norské pálení kostelů až k death metalu a stylově zakončeno Metallicou. Přesto bych chtěl vytknout absenci mých oblíbených podžánrů jako folk, pagan, melodic nebo symphonic metal. Nedá se nic dělat. Tak třeba příště. (11.04.2012)

Kdybych se měl v kontextu tohoto dokumentu nějak označit, použil bych formulaci: Býval jsem metalista, dnes již jen poslouchám metal. A poslouchám ho jako jeden z mnoha stylů, které se mi líbí. Dokument vcelku fajn, jen vlastně ukazuje, že metal je (hudební) komunita jako takřka každá jiná - má své kořeny, má své důvody, má svůj styl, lidi se k ní přidávají z určitých pohnutek, preferencí a zálib. Jenže tohle všechno se od ostatních hudebních stylů neliší. Prakticky úplně stejným stylem, i s mnoha stejnými argumenty, by šel podobný dokument natočit třeba o rapu, ska, gothic rocku, EBM. Chápete? není to vůbec znak nějaké špatnosti, metal lidem dává to, co chtějí a já to částečně sdílím a naprosto tomu rozumím. Jen ho to nečiní ničím výjimečným než ostatní hudební styly a komunity, ani lepším ani horším. 3.5* (25.11.2019)