Páni v cylindrech

Na rovinu, děj tohoto filmu je i na muzikálové poměry dosti pitomý. Jenže tenhle film není o ději. Je o skvělé hudbě a nenapodobitelném tanečním stylu slavné dvojice Astaira a Rogersové. Trochu zamrzí, že ačkoliv byla Ginger Rogersová velice schopná herečka (jak dokázala o dva roky později v geniálním dramatu Stage Door s jednou z nejlepších hereček všech dob - Katharine Hepburn - a legendární Constance Collier), tady se příliš hrát nesnaží. Ale komu na tom sejde, když "v nebi, Fred je v nebi, a má pocit že jen přenádherně sní, a zas nachází klid v duši vlastní, když při tanci líčko k Ginger tisknout smí..." (20.05.2006)

"Heaven, I'm in Heaven!"Po všech stránkách dokonalá a nejlépe dotažená "astairovka",která má úplně všechno.Taneční čísla i písničky jsou dokonalé,Ginger nádherná,Fred tančí,zpívá i hraje jak nejlíp dovede a všechno je přesně tak krásně naivní a krásné,jak si to u těchto starých filmů představuju.Ne,na tenhle kult mi nikdo nešahejte! 90 % (17.04.2010)

Klasicky vystavaná zámenná komédia, kde ale ( ak sa teda netancuje ) kraľujú vedľajšie postavy. Ginger a Fred sú špecialisti na ,,good looking pair,, ak však ide o ( komediálne ) herecké výkony, takí Eric Blore ( Bates ), či Edward Everett Horton ( Horace ) ich preskakujú o poschodia. Nejde tu však o nejaké vážne ambície, ale len o sprístupnení príjemného pocitu, s podobne príjemnej hudobnej komédie. (16.10.2014)

Je to fajn snímek a Fred Astaire je neskutečný tanečník, ale stejně zůstává u toho, že je to prostě jenom fajn. Ten příběh je takový blboučký, hezký, ale nijak mě moc nedostal. Hudebně je to stejně dobré jako tanečně... no dobře, tanečně je to ještě lepší, ale přece jen jsem čekal trochu větší vyváženost všech složek, nejen těch muzikálních. (07.08.2014)

Tyhlety muzikály s Ginger a Fredem jsou krásné na pohled, ale tak STRAŠNĚ předvídatelné, jednoduché a povrchní, že mi nezbývá než zvolat: Kam se hrabe Disney! Někdo možná odvětí, že taková prostě byla doba, ale to neberu jako argument - vždyť filmy typu Zrůdy, Kabinet doktora Caligariho či Noc v opeře jsou ještě staršího data a po laciném sentimentu v nich není ani stopy. Vrtá mi hlavou, proč chtěl kdokoliv doplňovat taneční čísla Ginger a Freda příběhem, stejně ho nikdo nevnímá a jde jen o to, kdy znovu zazní hudba (povedená) a pár se roztančí (skvěle). Měli vydat celovečerní film jen tanečních čísel, jedno za druhým, a neobtěžovat diváky vysoce nepravděpodobnou a nepříliš vtipnou zápletkou. (06.07.2009)