Královna řeky

Cervenak má recht v tom, že psychologie a vedlejší dějové linie nejsou tak propracované, jak by zasloužily, že je příběh místy rozháraný a že na Piáno Královna řeky nemá. Jenže znáte ten pocit, kdy něco nemůžete dostat z hlavy, kdy se vám něco zakousne do dušičky a vy na to ne a ne přestat myslet? Tak to se tady stalo mně. Asi to bude tím nevýslovným smutkem, kterej ve filmu panuje, záběry na nádhernou novozélandskou přírodu, která si klidně žije dál, i když se lidi staví na hlavu a dělají věci, u kterejch by je jejich máma rozhodně vidět neměla, fantasticky vystiženým konfliktem kultur (ve vztahu matka-syn obzvlášť dobře patrným) a kouzelnou hudbou, která se mi nějak zabydlela ve sluchátkách a furt se nechce odstěhovat. Já si vůbec nestěžuju, mně se to líbilo! (25.01.2011)

Vážení přátelé...slabé... Spoustukrát jsem měl pocit, že jsem tohle už někde viděl (useknutý prst - Piano) S. Morton mi na tuhle roli přišla obličejem příliž dětská, přesto že třeba v Minority se mi líbila opravdu hodně, ale semka mi jaksi nesedla. Příběhově mě film místy hrozně nasíral - např. to jak Sarah až psychopaticky lpí na synovi, který na ni zjevně kašle, a smyslem jejího bytí je pouze on. Navíc její nerozhodnost a pendlování mezi dvěma muži i mezi dvěma světy ...občasné stupidní vyznění některých scén... Prostě zjevně film, který není filmem F...od začátku víte, že to bude sotva průměr. I tu muziku jako bych už někde slyšel - nepřipomíná mi to náhodou Bregoviče - Dům k pověšení? Ale jo - koukat se na to dalo... Ale Pianu to opravdu nesahá ani...! (05.08.2010)

Filmy Vincenta Warda mám rád, ale tohle se k mému zklamání hodně nepovedlo. Pokus o poetiku á la australské filmy Petera Weira nefunguje a působí kýčovitě, i ta hudba je neskutečně vlezlá na rozdíl od "Weirova" Maurice Jarreho, myslím, že na téma Maorů je lepší zkouknout Kdysi byli bojovníky (i když se to odehrává v současnosti). (14.06.2007)

Našinec by řekl, že režisérovi hrálo všechno do ruky - zajímavý námět, nádherné exteriéry, vůbec ne špatní herci. A výsledek je takovej chudáček nedomrlej. Jo, Maorové byli řádně divocí pašáci, že je Britové nezlomili ani pomocí misionářů, obchodníků, alkoholu a vojska (v tomto pořadí), takže nakonec se s nimi museli dohodnout. Film z této epochy slibuje, že to bude pecka, leč (navzdory několika pěkným obrazům) výsledkem je taková slabá slátanina, že se nechce věřit, že tam vůbec nějaký režisér či scénarista byli činní. Škoda promarněné příležitosti. (16.01.2011)

Zvláštny film, z ktorého si zapamätáte len nádhernú novozélandskú prírodu a veľmi dobrý výkon Samanthy Morton. Akoby sa režisér nevedel rozhodnúť, či chce natočiť poetický príbeh o romancou okorenenom kontakte dvoch civilizácií (vďaka zápletke, vnútorným komentárom a celkovej atmosfére film zhruba do polovice silne pripomína Malickov Nový svet), alebo klasický historicko-dobrodružný film (v druhej polovici sa rozpúta solídne krvavá akcia). Mužské postavy v podaní Cliffa Curtisa a Kiefera Sutherlanda bohužiaľ nie sú scenáristicky dostatočne prepracované, takže onen milostný trojuholník, ktorý má byť nosným dramatickým prvkom, skoro ani nezaregistrujete. Navyše na to, akú zásadnú etapu osídľovania Nového Zélandu film mapuje, je trestuhodne málo výpravný a bez prepracovanejších vedľajších dejových línií. Vizuálne je to vlastne len pár ľudí v historických kostýmoch, pobehujúcich po pralese. Nie je to úplne zahodená príležitosť, ale na silu Piána to nemá ani náhodou. (21.05.2007)