Ty, který žiješ

Dílem souvislé a dílem nesouvislé obrazy se mi líbily tak dva z pěti. Proto i takové hodnocení. Problémem zde bylo, že se mi dostal do cesty Ulrich Seidl, a já musel porovnávat "jak by to udělal on", a vždycky mi vyšlo, že by to udělal lépe. Rakouská mentalita je mi ostatně bližší než skandinávská. Tedy dva z pěti, a brzy je zapomenu všechny, byť alespoň onu svatbu bych si chtěl uchovat. A ještě upozornění: Písně z druhého patra je vyšší třída. (08.10.2021)

V převážné části filmu sledujeme tragikomické příhody postav, které jsou nespokojené s vlastním životem. Trpí pocitem že jim nikdo nerozumí. Z reality unikají do svých snů, které jsou mnohdy černější než jejich bezbarevný všední život. Zajímavá je především kamera, která často rozděluje scény na dvě pole, ve kterých se na sobě nezávisle odehrávají samostatné děje. Když pak o kameru některá z postav jakoby omylem zavadí pohledem, začne se svěřovat, co se jí posledně zdálo. A právě tyto jakoby vytržené minipříběhy, kdy film přechází z realismu na magický realismus, jsou hnacím motorem celého filmu. Dalším zajímavým prvkem pak je, že když se některá postava z ničeho nic otočí na kameru a začne na ní mluvit, nevystupuje ze světa diegeze, nýbrž neustále zůstává součástí fikce a ostatní postavy ji pozorují, poslouchají, nebo se jí podivují. Přes nemalý počet komických scén je tak film hodně negativní, tedy až do chvíle, kdy se stará žena při zavírání kostela modlí za lidi, kteří podvádějí, ničí, ubližují atd. Je to nenápadný, ale přesto zlomový bod celého filmu. Tento snímek nemá tendenci stát se trhákem, nerozvíjí klasickou zápletku, ale z čistě řemeslného hlediska se dle mého jedná o vybroušenou a téměř do dokonalosti dotaženou záležitost. (25.05.2008)

Upršané počasie prinútilo (viac či menej) priopitých účastníkov LFŠ 2007 k uchýleniu sa do príjemného sálu kina Hvězda. V takomto vďačnom prostredí by sa uchytil aj 3-hodinový režisérsky zostrih Kameňáku 3, čo bolo badať na začiatočných asi 20-tich minútach filmu. Diváci odmeňovali scény typu "minútový záber na trombónistu" alebo "strhanie obrusu zo stola" hlasným opileckým smiechom. Potom však akoby uťalo, a i keď diváci neustále hľadali niečo, čomu by sa dalo zasmiať, nedostali už príležitosť. Režisérovi sa totiž úspešne podarilo vyhnúť akýmkoľvek vtipným situáciám. Film pozostáva so série dvoj až troj-minútových absolútne nesúvisiacich scénok, ktoré zaberá statická kamera, a v ktorých sa nič nedeje. Dej scénok sa dá popísať niekoľkými slovami, napríklad "muž telefonuje so synom", "tučná žena súloží s účtovníkom", prípadne "štamgasti objednávajú poslednú rundu". Všetky tieto scény sú však prázdne - bez deja, bez pointy, bez vtipu - a tak len vyprchajú do vzduchu ako chuť zvetralého piva. (01.08.2007)

Fajn skeče, které fungují samostatně, ale dohromady vytvářejí "cosi", co scenáristicky kolísá mezi absurdním dramatem bez myšlenky a dutými charaktery pospojovanými lážo plážo v jakýsi paskvil. Kdyby Roy Andersson místo 93 minut dlouhého filmu vytvořil sérii fotek, samostatných krátkometrážních absurdních výlevů nebo obrazů, tak why not, potenciál to má, jenomže přišel s filmem, který celou dobu nevěděl, čím je a co má vlastně říkat (resp. vypadal, že nemá nic říkat - série hezky namaskovaných postav pěkně kompozičně rozestavěných...). Někde v půlce jsem začala s panikou zjišťovat, že jsem s největší pravděpodobností zastáncem střihu, pohybu v rámci záběru, pohyblivého rámu a co já vím čeho všeho dalšího, tzn. čehokoli, co zajišťuje změnu a pohyb a nutí vás alespoň minimálně zapojit mozek, když už vás nenutí zapojit mozek "scénář". Nic naplat. Jako umělec u mě Roy Andersson obstál, jako filmař ne.(alespoň co se celovečerních snímků týče) (29.03.2012)

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)