Soví hnízdo

Televizní inscenace, bohužel tato charakteristika se naplnila na 100%. Zkrátka to bylo až moc televizní, herectví některých účinkujících bylo až přespříliš kostrbaté a závěr s odhalením pachatele byla jak vystřižený z Columba. Munzara mám rád, ale tady to bylo opravdu plytké. Takže mne mrzí hodnocení, které je také plytké a kostrbaté, a to v podobě kulatých 40%. (25.07.2017)

Jsem rád, že jsem mohl vidět dobré české herce. Ještě ta kamera ušla. Ale lidičky, ten příběh byl neskutečně pitomý. MOŽNÝ SPOILER. Když už odhalíme efektně vraha, ne že by nám také někdo vysvětlil, proč to udělal, když se zdá, že celý život s tím neměl problém, ani ho holčičky nezajímaly. PROČ by něco takového dělal?! Nebo detektiv moudře poznamená, že když nemohli s případem pohnout, vrah by je nasměroval. Jenže ten, kdo policajty ke skrýši nasměřoval, byl otec zavražděné holčičky! Ale ten vrah není, nebojte. Prostě je to celé na efekt, vraha si autor příběhu vytáhl z klobouku, a podle toho to celé vypadá. (26.05.2013)

Napínavý příběh? Pchá, jen normalizační blud o vyšetřujících příslušnících SNB, kde napětí je budováno obzvlášť podivnou hudbou a ostrým nájezdem kamery na detail obličeje Luďka Munzara... Všem tam ta uniforma náramně slušela (hlavně Jiřímu Štěpničkovi). Poctivá práce pana režiséra Sokolovského...čest jeho práci! :-( (17.07.2007)

"Naštěstí to byla, jak se zdá, ojedinělá psychotická ataka." Televizní detektivka, ve které tentokrát vraha nedopadne komisař Rex, ale komisař Hektor. Nezbývá tedy, než dodat sbohem, Stáňo. Mimochodem, se tady kolega uživatel D.Moore podivoval, kdo je Marta Jiráčková, tak je to samozřejmě hudební skladatelka, narozená 22. 3. 1932 v Kladně a vystudovala skladbu na Pražské konzervatoři. (13.10.2015)

Socialisticky orientovaný Poirot. Poctivá tv kriminálka ze zašlých časů dostává přednost před současným trendem mechanického vršení povrchních tv krimi historek. Tehdejší cenzuře unikl hrůzný čin ze stažených kalhot pedofila, nicméně soudružská cenzurní komise toho času do éteru pustila i šokující mrtvé stopařky a zase byl u toho herec Zdeněk Martínek. V tomto případě je hlavní a jedinou obětí v mechu a kapradí pohlavně zneužitá osmiletá dívenka a objasnit tento hrůzný čin přijíždí kovaný pražský kriminalista Luděk Munzar. Okruh podezřelých je zúžený na čundráka (Rostislav Kuba), starého pytláka (Ota Sklenčka) a duševně postiženého mladíka (Tomáš Juřička). Vedení strany se rozhodlo, že jednoho z herců a zároveň podezřelých, který byl straníkem, uvede do nepěkného světla a udělá z něj skandálního vraha. Jak řekli, tak udělali. Munzar a jeho tým příliš indícií nemá, přesto se v jeho pátrání objeví drobnost, za života totiž zavražděná holčička svému tátovi (Jiří Zahajský) vyprávěla fantazijní báchorku o sovím hnízdě, která je klíčem k odemčení celého případu. Bizarnosti se vrší, horečnaté teplo záhy střídá podzimní atmosféra lesa a hájenky, důmyslně ukrytá mladíkova flinta vydá své svědectví a Munzar si v závěrečném odhalení vraha sezve všechny důležité přítomné do místnosti a bezpečně identifikuje komunistického maniaka. Jaká to úleva, že v příštích dnech se už po hvozdech nebudou nezletilé holčičky bát jít (s vlčákem) na procházku. Není známo, jak moc řval Evžen Sokolovský po hercích, že mu zkazili záběr a neumějí text. Rovněž není známo, zda byl scenárista Filip Urban potrestán za užití příjmení Hokeš, které poměrně značně evokovalo příjmení tehdejšího nechvalně proslulého politika. Ovšem ta užitá, usuzuji převážně nevědomá bizarnost, tvůrčí neotřelost, kvalitní herecké obsazení a v neposlední řadě i určitá odvaha přijít s něčím malinko šokujícím v normalizačních poměrech tehdejší doby, to ze mě vyrazilo příslušné solidní hodnocení. 7/10 (19.01.2020)