Cesta

Těžké hodnocení, film totiž můžeme vnímat ve dvou rovinách - ta první, sledující epizodní dobrodružství otce a syna, prostřednictvím kterých poznáváme reálie postapokalyptického světa, má po chvíli nesnesitelně pomalé tempo a na to, co se na obrazovce skutečně děje, je vyprávěná strašlivě pomalu. Ve druhé rovině ovšem sledujeme symbolické hledání odpovědí na dosti palčivé otázky (Kdo a proč, jestli vůbec někdo, je sleduje? Jaké jsou motivy otce a jaké syna? Kdo je v tomhle světě skutečně ten dobrý a zlý a jak se to pozná?) a v tomhle ohledu to celé funguje výborně a konec tomu dává velmi silnou pointu, která možná na první pohled není tak patrná. Škoda že se k zajímavým a, jakkoli klišoidně to zní, lidsky silným odpovědím dobereme až skrze zdlouhavé, snad až unylé vyprávění. Za to hvězda dolů. Ale těch pár herců a záběry na bezútěšnou krajinu jsou skvělé po celou stopáž. Kvalitní a nenápadný přírůstek do postapokalyptického šuplíčku. (05.07.2015)

Film ma jedinej zasadni problem, je to proste tezce stereotypni. Jestli vam utece zacatek filmu, skocite se behem nej na pul hodiny vysrat a podobne, o nic proste nepridete, fotrik se synackem jdou pres lesy, pres louky, pres plaze a po silnicich a furt jen jdou a jdou a nic se nedeje. Sem tam to je sice spestreny setkanim s nekym a podobne, ale to zabira vzdy jen minimum casu, proste je to film o chozeni. Moc tomu ani neprida celkovej look filmu, kde jsou neustale jen stromy a vse je sedivy a spinavy. Navic bohuzel typicky tema takovejchhle filmu, celej svet v prdeli a oni jdou nekam, kde si mysli, ze bude lip. No ale nejakym zahadnym zpusobem to nenudi, dokonce se na to diva docela dobre, film ma fajnovou lehce depkoidni atmosferu, pusobi drsne a realisticky, cely to prostredi, ac stereotypni, tak ma neco do sebe a hraje prijemna hudba. Navic zarostlej, spinavej a chrchlajici Mortensen je fajn. Co se tyce jeho synacka, Kodi to hraje slusne, bohuzel me jeho postava docela rozcilovala. Ne tim, ze by to byl typickej malej prechytralej parchant, tady je to presne naopak, malej, vecne s necim otravujici uplakanek. Co se tyce ostatnich, prekvapuje me, ze tu jsou takovy jmena jako Duvall, Pearce a Theron, kdyz jejich miniaturni role moh zahrat jakejkoliv vosoust. Co se tyce konce, o tom radsi pomlcim, nebudu se zbytecne rozcilovat. Ty 4* dam, je to proste docela zajimavej postapokalyptickej film, ale to hodnoceni na IMDB me docela prekvapuje, zas takova pecka to neni. (14.01.2010)

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea. (05.03.2010)

„Snažil jsem se vypadat jako každej jinej cestující zabiják. Ale srdce mi bušilo. A když jde o syna, pokládám si jedinou otázku. Dokážeš to, až nadejde čas?“ Svět, ve kterém otec předává synovi rady ohledně toho, jak se má správně zabít…Cesta je více než pochmurným postapokalyptickým obrazem světa po ehm, nějaké katastrofě (po jaké? Těžko říct, z těch pár flashbacků se moc nedozvíte). Na filmu se mi líbila atmosféra, ta mě hodně bavila (pošmourno, zamračeno, zlověstné zvuky v pozadí, všude spálená země bez života). Podstatně horší to ale bylo s protagonisty. Pokud k otci chováte jen malé sympatie a syn vám naopak silně leze na nervy (chápu nepříjemné srovnávání se s nutným předčasným vyspěním a převzetím plné zodpovědnosti za svůj život, ale když on byl tak strašně „na-přes-držku“), není zrovna jednoduché se do snímku plně ponořit. A konec (zjevně udělaný pro mainstreamové zámořské rodiny) film zrovna také nevytrhne. Takže stejně jako v případě Země bez zákona odměním Hillcoata jen lepším průměrem. (27.10.2019)

Cesta je ukázkovým příkladem rčení "Za málo peněz hodně muziky." Otec a syn putují pochmurnou, depresivní a zdevastovanou krajinou ve světě, ze kterého vymizel život. Nikde už nic neroste, zvířata nejsou. Jen šeď, déšť, zima a hlad. Společnost jim dělá nákupní vozík a občasný výskyt dalších přeživších, prahnoucích po mase. Jejich mase. Vůbec mi nevadilo, že se ve filmu nedozvíme příčiny této zkázy. Cesta je jeden z těch snímků, který by mohl ukazovat budoucnost takovou, jaká by klidně mohla být. A přesto, když jsem v závěru uviděla moře, dostala jsem podnět k zamyšlení. Moře, voda. Tam, kde je voda, je přece život. Mohly by tedy nějaké organismy či snad i tvorové ve vodě přežít, nebo by z ní snad znovu mohla započat evoluce...? (26.12.2012)