Zjizvená tvář

„I’m Antonio Montana“ Krvavá cesta jednoho kubánského přistěhovalce za nedosažitelným americkým snem. Ač s pár dolary v kapse postupně naplní krédo „nejdřív musíš mít prachy, když máš prachy, máš moc, když máš moc, máš ženské“, brzy zjišťuje, že ztratil to podstatné – smysl vlastní existence. Sprostý a brutální, ne moc vtipný, přesto zábavný, takový je scénář, který napsal Oliver Stone na kokainu, takový je film, kvůli kterému Brian De Palma odmítl režii Flashdance. 207 fucků, 42 mrtvých a nosy nadopované kopci bílého svinstva, k němuž by don Vito Corleone ani nepřičichnul. Tony Montana je jiný druh gangstera. Bezcharakterní, sebestředný hajzl, čili člověk, který se v Americe (i kdekoliv jinde) vždycky prosadí. Bohužel. Tahle poctivá osmdesátková šleha nemá hloubku jiných mafiánských filmů, nemá ani moc propracovaný příběh, jde o přímočarý masakr v duchu nejlepší hollywoodské tradice a původní Hawksovy Zjizvené tváře. Ta měla rovněž problémy s cenzurou a rovněž si v ní většinu pozornosti právem urval charismatický hlavní představitel. Na výkon Ala Pacina nebude, doufám (ignorantské Akademii natruc), nikdy zapomenuto, na některé jeho hlášky zcela určitě ne, takže, drazí přátelé, „Say Hello to My Little Friend!“ . 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Winnfield, liborek_ , tangerine1 (27.08.2008)

Ja osobne musím povedať, že pre mňa svojím výkonom Pacino v tomto úchvatnom filme predčil svoje výkony vo všetkých častiach Coppolovej série 'The Godfather' a to dokonca dvojnásobne! A čo o filme? Ten si ide svojou vlastnou cestou, scenárovo priam vyráža dych. Excelentne chladne natočená dráma zo života gangsterov, z tohto žánru s najlepším záverom v dejinách kinematografie, pre mňa jednoznačne. Pre mňa, napriek snahám minulým, či súčasným, stále ostáva ako mafioso film numero uno! Ďaleko prekročených 100%. (20.05.2006)

Tak předně bych se nebál označit Scarface za nejvtipnější gangsterku vůbec. Mladej Pacino tehdy nemorousil a odváděl na poli neotesaného klaunovství slušnou práci. Zatímco v Carlitovi se drogám odvykal, zde jsou prostředkem, kterak se v zemi neomezených možností dostat na vrchol. Jenže tahle cesta poněkud hyzdí americký sen, jelikož Al Pacino fakticky nic neumí. Je to stavař, hovado, nula, neumětel. A s tím, jak vysává prostředí, mu přestává hrozit jakékoliv nebezpečí - Al Pacino má sice po celou stopáž nůž na krku, ale takový apokalyptický mýtus jako gangsterka od De Palmy přece nemůže zabít svého hrdinu. Naopak mu inscenuje desítky narafičených situací, z nichž konstruuje pověst uznávaného Kingpina. Podobně jako u Johna Waynea ve Stopařích, i zde hrají prim sexuální frustrace. Pacino chce ošoustat (dostat pod kontrolu) vlastní sestru a stejně tak holku svýho šéfa. Obojí se nedaří. ____ Al Pacino toho dost nakecá, přitom o dialozích ten film není. Je o gangsterském geniu loci. Pokud Scorsesemu řada lidé ve Skryté identitě vyčítala neautenticitu prostředí, De Palma je mu odpovědí. ____ Ultimátnost a síla konce je takřka bezprecedentní. (20.05.2008)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)