Teorie velkého třesku

Milí tvůrci TBBT, předem tohoto dopisu bych Vám rád složil poklonu. Povedlo se Vám povětsinou myslící lidi s relativně dobrým vkusem přesvědčit, že je tenhle seriál originální, převratný, a dokonce inteligentní! Já mám ale poměrně nakoukáno, a tak vím, že není vůbec originální, ani špetku převratný, ba dokonce ani inteligentní. Je ale velice chytrý ve svém konceptu. Umíte v tom chodit, umíte dát lidem to, co chtějí. A pravdou je, že oni většinou nechtějí inteligentní humor, chtějí humor, co v nich vyvolá pocit, že jsou inteligentní oni. A Vy to moc dobře víte. Vidíte, jaký úspěch mají u diváků skutečně inteligentní seriály jako 30 Rock či Arrested Development. A Vy nechcete dopadnout stejně, skončit pro malou sledovanost. Dokázali jste hloupé grimasy a jednoduché, neoriginální, opakující se a předvídatelné pointy zahalit hávem hlášek o vědě, komiksech, vesmíru a dalších věcech, které musejí nepochybně značit inteligenci. Humorně o inteligentech cestou, které rozumíme... "To přece musí znamenat, že jsme taky inteligenti! Jsme bílé vrány a tenhle seriál je takových nádherných, inteligentních, bílých vran plný, konečně něco originálního a převratného!" pokyvuje hlavou nenáročný, avšak svéhlavý divák. Co je opravdu působivé, dokázali jste beze zbytku vykrást Frasiera, který na stejném principu fungoval už před dvaceti lety, kdy to ještě docela originální bylo, a neukradli jste jenom onen princip, ale i všechno ostatní. Jemně neurotického roztomilého génia Nilese jste obrali o smysl a pochopení pro vztahy, a zůstal Sheldon. Nabručeného průměrného otce Martina jste odbarvili, omladili, a nechali ho podstoupit změnu pohlaví, a zrodila se sexbomba Penny, která je stejně jako Martin katalyzátorem konfrontace mezi světem inteligentů a průměrných lidí. Z nikdy neviděné Maris, Nilesovy kostnaté a zábavně protivné manželky, jste udělali nikdy neviděnou a vždycky protivnou Howardovu matku. Nejpůsobivější je ale fakt, že si nic z toho drtivá většina diváků neuvědomuje. A ti, co ano? Těm to obvykle nevadí. Taky jsem býval jedním z nich, a Velký třesk byl pro mě příjemnou oddychovkou. Časy se ale mění, a z fanouškovské základny seriálu se stala obluda s milionem hlav, která dokáže svými nesmyslnými argumenty z těch ostatních vyždímat veškerou radost ze sledování, a nekonečně a dokonale je znechutit. To přesně se stalo mně, a upřímně doufám, že nejsem sám. Přesto musím zdůraznit, není to Vaše vina, odvedli jste vynikající práci. Opili jste stamiliony lidí jedním rohlíkem. Bravo. (30.04.2008)

Skvělý nápad, zpočátku originální koncepce, hodně výbušný humor a mimo to, fyzikální hlášky jsou zajímavé i samy o sobě. Ovšem vtípky se začnou časem okatě opakovat (2. a 3. série), objevují se znovu a znovu v jiných variacích, navíc se občas dají i předvídat, což není ideální, ale teď přichází jedno velké a nesmírně pozitivní ALE.., Zhruba kolem 4./5. série chytil seriál druhý dech (nebo si jen diváci zvykli a dokonale se uvelebili ve zdejším geekovském světě?), rázem mezi postavy zavanul svěží vánek, recyklované vtipy do sebe vždy dokážou absorbovat špetku originality, postavy již jasně nalezly svá místa a Teorie velkého třesku začíná představovat sázku na jistotu - jistotu prvotřídní zábavy, smíchu a odreagování... 9/10 (19.03.2009)

Obzvláště začátek je legendární. Po prvních pár sériích lehce klesne úroveň a ze seriálu se stane jakýsi milostný propletenec a už to vůbec není o těch čtyřech intouších, ale o ženáčích, co řeší běžné problémy s partnerkami. PS: Poslení epizoda zajistila jeden z nejepších seriálových koncův historii. (25.01.2020)

"Je to Pennyina spálňa. Tam bolo veľa mužov." Chápem, že mnohých partia neschopných a v reálnom živote relatívne stratených a detinských geekov permanentne vytáča. Aj mne dlho trvalo, kým som si na ňu zvykol. Spočiatku mi pripadali silene vtipní. Taký ten štýl, kedy sa publikum smeje, ale ja sa maximálne usmievam. No s pribúdajúcimi sériami, ako si boli scenáristi, režiséri a samozrejme herci čoraz istejší v detailoch a začali sa s tým hrať, sitkom nabral na dynamike a humore. Mnohé scény pre mňa skultovneli (Rajove rekordy v dĺžke trvania prekonávajúce odmlky v planetáriu počas rozlúčky s divákmi) a mnohé nápady sú božie (šermovanie prackami na opasky v tvare svetelných mečov). Herci sú sympatickí, zjavne sa mali radi a natáčanie spoločných scén si užili. Postavy sú originálne, každá je iná, vďaka čomu medzi nimi vládne divoká interakcia a tešíte sa na ich spoločné scény (Sheldon vs. Penny, ktorí spolu v podstate svojím spôsobom počas jedenia pizze nechtiac vyriešili ľudstvom nikdy nevyriešenú Teóriu strún). Mám dojem, že sa tu stretla fakt dobrá partia ľudí (o čom svedčia aj už legendárne tanečné vystúpenia nie priamo v seriáli, ale pred živým publikom počas natáčania) a aj práve vďaka odlišnosti postáv zaujali aj postavy, ktoré by samé osebe nemali šancu a liezli by skôr na nervy alebo by boli trochu zbytočné, avšak v kombinácii s radikálne odlišnými charaktermi iných postáv bodovali. Nikdy mi tu príliš nesedeli popkultúrne odkazy, zmienky o komiksoch a cameá; na údajne tak inteligentné postavy mi tieto veci pripadali jednoduché a prízemné, aj keď musím uznať, že minimálne na štvoricu Flashov len tak nezabudnem („Presne kvôli TOMUTO som vravel, že by bolo fajn urobiť poradu.“). V neposlednom rade oceňujem hlášky ("Nechcem ťa odsudzovať, ale toto robia psychopati." alebo "Priateľstvo sexom nepokazíš, to je ako pokaziť zmrzlinu kúskami čokolády.") a to, že mnohé veci boli na úrovni a patrične dojemne ukončené (Howardova mama alebo samotný koniec, kedy tvorcovia vedeli, že nebudú pokračovať a tak sa podľa toho zariadili). A to, akú prekvapivo dôležitú súčasť tejto čudnej, ale o to pôvabnejšej komunity tvorilo jedlo (čím sa mi opätovne potvrdilo, že film alebo seriál s jedením a varením z princípu nemôže byť zlý, čo ostatne vedel už Hitchcock). Teória veľkého tresku je o priateľoch. To pokladám za dôležité zdôrazniť, pretože máte plno sitkomov postavených na nepriateľstve resp. totálnej odlišnosti. Nech už ale sú hrdinovia akokoľvek odlišní a robia si zo seba srandu a vzájomne sa doberajú, nakoniec zostávajú priateľmi, ktorí si pomáhajú a držia palce. A to dokonca aj Sheldon. A to už je čo povedať. "Kto to je? Green Arrow?" - "Ehm, Green Lantern." - "Aký je v tom rozdiel?" (13.03.2020)

Sitkom o štyroch premúdrelých, vytrasených šprtoch. Partia zdegenerovaných, nadržaných, silne zakomplexovaných vysokoškoláčikov, čo si myslia, že zožrali všetku múdrosť sveta. Žijú si vo svojom absurdnom vesmíre. Jeden nesympatickejší ako druhý. Mal som chuť ich rad radom nakopať do prdele. Neviem, ktorí z nich je väčší kretén. No asi presne o to beží v tomto americkom sitkome. Mne sa to však ani trocha nepáči, ide to úplne mimo mňa. Vôbec sa nedokážem zabávať takýmto pseudointelektuálnym druhom humoru. V tomto prípade pôjem proti prúdu a dám "Teórii veľkého tresku" iba jednu hviezdičku. Sorry! * (06.09.2011)