Sedm životů

Uz dlho som nevidel tak silne emotivny film, ako tento a to hlavne poslednu tretinu filmu. Uznavam, ze chvilami mi boli niektore dialogy zdlhave alebo nudne, ale aj tak je to zaujimavy a krasny ale zaroven velmi smutny pribeh, pricom mohol opät Will Smith ukazat svoj herecky talent vhodny na nominaciu na Oscara a rovnako talentovana Rosario Dawson. Paci sa mi, ze Smith si okrem roznych uspesnych Blockbusterov vybera aj vazne ulohy a ja sa na neho rad divam vo vsetkych zanroch. Myslim si, ze tento film sa bude asi viac pacit zenskemu publiku... 14.01.2009 ____ Will Smith - (Ben Thomas) +++ Rosario Dawson - (Emily Posa) +++ Woody Harrelson - (Ezra Turner) +++ Michael Ealy - (Benov brat) +++ Barry Pepper - (Dan) +++ Produkcia: Will Smith +++ Hudba: Angelo Milli +++ Videl v kine 13.01.2009 +++ (14.01.2009)

Výběrčí daní Ben Thomas (ve skutečnosti se tak nejmenuje a za úředníka se pouze vydává) způsobil před časem strašlivou automobilovou nehodu, tak strašlivou, až při ní přišlo o život sedm lidí. Od té doby se kaje a stává se strůjcem štěstí sedmi vybraných cizích lidí, kterým osud nepřál. K tomu, aby pomohl změnit jejich pohnutý osud, mu stačí maličkost - musí mít absolutní jistotu, že se jedná o hodné a slušné lidi. Režisér Gabriele Muccino podnikl velký (vyděračský) útok na divákovy city a smysly, podstatně méně řešil kvocient pravděpodobnosti příběhu. Byl naprosto spokojený, když Will Smith svůj part zahrál jako Denzel Washington, i když byl u toho mírně nesympatický. Neřešilo se, jaký byl Ben v minulosti, jestli to byl takový dobráček, nebo to byl egoistický zmrd, který chce jen ulevit svému svědomí. Nehoda je prezentována z flashbacků, je technicky vyšperkovaná. Za technická kritéria filmu se film dostal vysoko. Relativně vysoko hodnotím i příběh, jež má dávku neotřelosti, když chce, má diváka tam, kde potřebuje mít, podmanivá kamera, hudební podklad, to celé dokreslují. Když je to tak pěkně a působivě natočeno, dají se odpustit i občasně zdlouhavé pasáže, které se s klidem daly vypustit, aby film taky nabral nějaké tempo. Takových dvacet minut nadbytečných kokotin dolů a nebylo co řešit. Muccino je rozhodně zajímavým typem režiséra, co v dramatech umí náležitě plavat, i když příště by mohl plavat k břehům o půl hodiny rychleji. Ve filmu svůj důležitý part hraje také jedovatá medúza, kterou hlavní postava chová v akváriu a která může být i netrpělivá, když na to přijde. Ještě než se Will Smith odporoučel z první herecké ligy, zanechal po sobě tenhle (za)jímavý film, který si nepouštějte, není-li vám dobře na duši. Já jdu vypracovat seznam věcí, které potřebuji, aby mně Ben Thomas zařídil. Doufám, že neprokoukne, že nejsem hodný. Jsem nevděčný parchant. 80% (03.12.2015)

Neskutečně zdlouhavý film, který už nikdy nechci vidět! Ale po téhle projekci říkám, výborný! Will Smith si ve své nejlepší roli zaslouží Oscara, což je vlastně i špatně, protože mu Muccino ani scénář zdaleka nestačí, takže to kazí celý dojem, protože začátek dokonalý, prostředek je balast a závěr dokonalý. CO si z toho odnést? Asi by to byl spoiler, ale můžu říct, že film má obrovskou hloubku a na návstěvu příjde ne jedna slzička, kterou možná nepůjde jednoduše zamáčknout. (26.12.2008)

Film s W.Smithom málokedy sklame, ale či bola práve toto trefa do čierneho, neviem. Na jednej strane výborne herecky zvládnuté a precítené /kapesníky nutné/, príbeh zaujímavý a neotrepaný,ale má to jeden veľký problém. Už úvod naznačuje ako to skončí, čo by ani nevadilo ,viď napr. bravúrne zvládnutá Carlitova cesta. Horšie je, že už po 20-30 min. je jasné úplne všetko. Je to jediný ale podstatný nedostatok tohto inak kvalitného filmu. Páčilo sa mi hľadanie a odmeňovanie dobra, v dnešných časoch je to potrebné viac ako inokedy. A možno film inšpiroval ľudí, ktorí už nemajú chuť do života... Trochu zvrátená inšpirácia, ale je. 70%. (25.10.2009)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)