VOD (1)
Obsahy(1)
Mladý, ale zároveň již zkušený filmař Robert Sedláček (autor dokumentární trilogie o novodobých českých dějinách Tenkrát či hraného debutu Pravidla lži), se ve filmu setkává s důchodcem a bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se sobě vlastním ambivalentním postojem pojímá tento film jako svůj "nekrolog". V dokumentu hovoří o osobních a společensko-politických souvislostech svého života a vyznává se v něm ze svého obdivného vztahu k Vysočině, která je pro něj "kotvou v duši". Divák se dozvídá, o čem bývalý premiér přemýšlí a jak reflektuje nedávnou minulost a tak se vlastně může něco dozvědět i o sobě, protože Miloš Zeman je jedním z nejmocnějších mužů našich novodobých dějin a tedy také v určitém slova smyslu ztělesněním české společnosti. Robert Sedláček k filmu uvádí: "Miloš Zeman vytáhl svým charisma nahoru sebevědomí celé jedné (dnes spoluurčující) politické strany. Nemám ambici natočit "objevný film" typu kdo je M. Z.; nemám ambici dorážet na pana Zemana s výčtem dat typu "slíbili jste, nesplnili jste". Zajímá mě reflexe člověka, který prožil (odžil si) sinusoidu moci v éře, v níž jsem si já (a moje generace) definovala hodnoty na základě reálné životní zkušenosti v utvářejícím se politicko-kulturním prostředí. Já sám se řídím spíše pravidlem, že není důležitý úder rychlé odpovědi, nýbrž usazování slova hledajícího svou zodpovědnost. Snažím se odhlédnout od moci, jaká fakticky je a zajímají mě především její možnosti." (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Robertu Sedláčkovi se podařilo v jeho dokumentu docílit kouzla nechtěného: nejenže nesdělil takřka nic o lidství, skutečném obsahu Zemanovy osobnosti, ale ještě více přitom bezděčně sebecharakterizoval sebe sama: svou neprofesionalitu, ale také prázdnotu nejen vlastní, ale i převážné části české současné žurnalistiky vůbec. Anatomie střev a konečníku totiž nemůže být zaměňována za pohled do duše a srdce. Podobně sterilní pořady kdysi natáčíval normalizační režisér Jaroslav Hužera a mnoho dalších. Snaha zachytit "lidského" Zemana tak svedla dohromady dva lidi s vyprázdněným obsahem i smyslem života. Úzkostlivá Sedláčkova snaha nevypovědět nic proti nikomu tak, aby se pokud možno nikdo nenaštval, byla svým způsobem úspěšná. I když asi jeho původní autorská ambice šla původně dál než jen k žánru karikaturně vyznívající divácké ukolébavky. Tristní profesionalita tak splnila své poslání nabídkou diváckého neméně tristního zážitku. ()
no, "převálcovat" se Sedláček nechal už Václavem Bělohradským... je mi sympatické, že je to vědomý tvůrčí akt. určitě by to mohl sestřihat nebo ladit víc konfrontačně. Nechtěl. Zemana i Bělohradského si váží. Přeci jen jsem ale čekala víc návratu k politické minulosti. Na druhou stranu - Zemana-hulváta známe, tohle je zas jeho jiná tvář. ()
Vy neznáte Bibli, Roberte! :-) Ještě chlapecký Sedláček doprovází po Vysočině otcovského Miloše s něžným řeznickým pohledem. Mnoho lidí asi irituje, že Sedláček do Zemana nějak "něšil", ale myslím že to je nepochopení záměru. Sedláček točí portrét někoho s kým souzní a obdivuje ho, ale zároveň myslím nezamlčuje ty nejkřiklavější rozpory. Zeman, ať se to někomu líbí nebo ne, je fascinující a problematická osoba. Sedláček je myslím v lecčems stejný typ jako Miloš, takže se od něj nechá dokonce režírovat: nabídněte mu klacík, Roberte! ()
Téma rozhodně mělo určitý potenciál, což bylo i v samotném filmu vidět na osobě Zemanově, bohužel zpracování je hrozně odfláknuté. Skoro mi připadalo, že se tvůrce, pan Sedláček, ani nijak nepřipravoval, o čemž svědčí třeba neustálé citace ze Zemanova literárního díla - jako by snad nebyly jiné zdroje, ze kterých by se dalo něco vytáhnout - třeba noviny, časopisy, internetová periodika... Naprostou nepozornost také věnoval archivním záběrům - praktický příklad za všechny: záběry na jednání PSP ČR z "horkého" období konce roku 1997 - v tu chvíli si říkám: "Že by nějaké věnování se tehdejší vládní krizi?" Ani náhodou, výtažky z archivů nemají své místo - možná tak akorát jedině ten první z listopadu 1989 coby představení objektu, ale jinak nic. Nikoho tedy nepřekvapí, že dokument si vlastně Zeman dirigoval sám a Sedláček, představující se coby navigátor, je tu úplně zbytečný. V konečném účtování tedy dvě hvězdy za osobu Miloše Zemana samotného, u kterého je vidět, že ať působil na politiku, jak působil, rozhodně není z lidského hlediska špatný, při pohledu na výjev jeho jako v poklidu dožívajícího důchodce mě třeba napadlo, jestli by podobně sympaticky v nepolitickém duchu působil i jeho věčný soupeř Václav Klaus... Chtěl jsem dát původně tři hvězdy, ale s ohledem na mé oblíbené čínské přísloví (cituji v mém profilu) musím známku zpřísnit a popřeji panu Zemanovi hodně zdraví a ať se dožije vysokého věku, krom výše zmíněných důvodů i proto, že čím déle tu bude, tím déle jsme od tohoto nezdařilého naložení s ambiciózní problematikou ochráněni. ()
Miloše Zemana jsem nevolil ani v jednom kole prezidentské volby, neboť mu nemohu zapomenout jeho výpady a útoky proti Vladimíru Špidlovi, jejž považuji za snad téměř jediného slušného a čestného politika a skutečného sociálního demokrata tělem i duší. Nicméně, u Zemana respektuji jeho vzdělanost, sečtělost a svérazný smysl pro humor. U Roberta Sedláčka se mi líbí žánrová rozmanitost jeho snímků a jakási vlastní linie, již razí a tím stojí jaksi osamoceně mimo skupinu současných českých režisérů. Zvláštní pojetí tohoto dokumentu to jen podtrhuje a mně toto pojetí náramně sedlo. Dle zdejšího hodnocení usuzuji, že se ale nesetkalo úplně s širokým pochopením. Každopádně uvidíme, co nás čeká dalších pět let s Milošem Zemanem na Hradě. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Snímek primárně doprovází dvě skladby a sice písně „I Have a Dream“ od skupiny ABBA a „Sentimental Journey“ od Lese Browna a Bena Homera. (majky19)
Reklama