VOD (1)
Obsahy(1)
Milada Horáková byla neobyčejná, nesmírně statečná žena, která, jak vzpomínají pamětníci, „hořela“ láskou ke své zemi, k demokracii a k lidským právům. Ani po 70 letech, které 27.6.2020 uplynou od její smrti, nám nepřestává být její osud lhostejný, stejně jako za tuto dobu nevybledla zrůdnost komunistické justice. Jak řekl jeden z dalších odsouzených o dobových praktikách: „To nebyl proces, to bylo divadlo!“ A mnohastránkový scénář pro Miladu Horákovou mu dává za pravdu. I původní filmový materiál a písemný záznam procesu, které jsou v dokumentu použity, byly zmanipulovány. Přesto je z nich zřejmé, že držet se předepsané role Milada Horáková odmítala, a i když byla v průběhu procesu umlčována, snažila se vypovídat v souladu s vlastním svědomím... Jakmile to bylo po změně režimu roku 1989 možné, na televizních obrazovkách se objevil pravdivý příběh doktorky Milady Horákové. Od popravy tehdy uplynulo celých čtyřicet let, během nichž bylo nutné mlčet nejen o skutečné podstatě dobové justice, ale také o vnitřní síle osobnosti, která by za normálních okolností jistě byla uznávanou oporou celého národa. Dokument přináší nejen autentické záběry z průběhu komunisty zinscenovaného soudního procesu, který trval od 31. května do 8. června 1950, ale také velmi cenná svědectví spoluvězňů či emotivní výpovědi Miladiny dcery a sestry. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Myslím, že vše výstižné napsal v komentáři o filmu Mahalik. Pro nehistoriky tento dokument odhaluje naprosto neuvěřitelné věci, které se událi v naší historii. Podle mne by každý člověk, ikdyž zrovna nestuduje historii, měl vědět co se dělo v hrůzných 50.letech v Československu, kdy opravdu stačilo k odsouzení k trestu smrti velice málo. Vše se dalo zinscenovat a nevinní lidé s tím nemohli nic dělat. Případ Dr.Milady Horákové ukazuje jen malý kousek těchto hrůzných činů, dovídáme se zde o jejím předchozím životě a její zapáleností myšlenkou Masaryka, vlastenectvím. Opravdu nejen na tuto osobu nelze nikdy zapomenout a mělo by se o těchto letech učit více na školách. ()
Veľmi depresívna podívaná, veľmi dobre zostavená a zostrihaná. Najhoršie je, že to nie je "podľa skutočného príbehu", ale je to skutočná minulosť a nie z nejakej ďalekej krajiny, ale priamo naša. Čo sa dialo v 50. rokoch a aj potom, sa nesmie zabudnúť, a treba to pripomínať pri každej príležitosti, hlavne ľuďom, ktorí si pričasto povzdychnú, že za komunistov bolo lepšie. ()
O Milade Horakove uz jsem toho videla a cetla docela dost, k tomuto dokumentu jsem se ale dostala az nyni. A jsem za to rada (pozde ale prece). A to, i kdyz mi (podobne jako skoro vzdycky, kdyz je rec o tehle obdivuhodne zene a jejim osudu) zase bylo tezko a uzko z te strasne nespravedlnosti, z absurdity toho, co bylo vlastne jeste docela nedavno mozne. Chtelo se mi zaroven brecet a smat se, kdyz rodinni prislusnici akteru procesu s MH rikali, jak se radovali, kdyz jejich tatinek/manzel dostal "jen" dozivoti nebo kdyz se jeden ze spolusouzenych skoro omlouval, ze si dovolil byt rad, ze ten trest smrti nedostal, kdyz jeho pratele takove stesti nemeli. Je hrozne, co tehdy dokazala vladnouci skupina z lidi udelat. Je obdivuhodne, jak tomu nekteri dokazali celit. Je dulezite si tohle vsechno neustale pripominat. Osobne jsem se z tohoto dokumentu nedozvedela prilis novych informaci. Zapusobil na me ale hodne zejmena diky autentickym svedectvim, ktera dokazi pribeh MH priblizit zase trochu jinak, velmi verne, prirozene, pritom nalehave, emotivne. Presne tak, jak se to k neuveritelnemu zivotu jedne vyjimecne zeny hodi, jak si to MH zasluhuje. Pripad Dr. Horakove patri urcite k tem nejsilnejsim dokumentum, ktere jsem zatim videla. ()
Je třeba si připomínat zvůli komunistů, kteří popravili řadu nevinných lidí, často ty, které můžeme považovat za hrdiny a výkvět českého národa. V době (2015), kdy preference komunistů dosahují 20% je to zvlášť důležité - pětina lidí takto šlape po památce těch, kterým komunisté vzali život, ať už trestem smrti či desítkami let ve vězeních, brutálních prací v dolech, mučením a perzekucí jich samých či rodinných příslušníků. Pětina lidí se tak řadí k morální spodině našeho národa, neboť nelze se hlásit k těm, kterým pomyslně kape z rukou krev a jež se za své činy nebyli ani po 25 letech po revoluci schopni omluvit. ()
Dlho, predlho som nevidel nič tak neskutočne skutočne smutné. Škoda, že to nebolo zinscenované ako podstatná časť obrazového a zvukového záznamu, aby si človek nemusel povedať, že to snáď ani nemôže byť pravda. Z jedného takéhoto dokumentu by bolo na školách viac úžitku ako z omieľania dátumov a udalostí bez vzájomnej súvislosti a kontextu. Ďalší z dôkazov, že za "socializmu" sa žilo lepšie, ono to v podstate platí, ale veľmi záleží na tom, kto to hovorí. ()
Galerie (4)
Photo © Febiofest 2008
Reklama