Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jan F. FischerHrají:
Daniela Kolářová, Luděk Munzar, Marcel Vašinka, Dana Medřická, Bořivoj Navrátil, Vlastimil Hašek, Ljuba Krbová, Jarmila Derková, Karel Meister ml., Marie FrankováVOD (1)
Obsahy(2)
Setkali se v ocelárně. On, dělník, co mu záleží na práci a partě, ona rozverná dívka, z jeho pohledu trošku frivolní… Takové zná moc dobře, podobné byly kdysi totiž i jeho bývalé manželky. Jana (D. Kolářová) povýší a po několika týdnech odchází do sekretariátu výrobního náměstka. Je uhlazená, v kostýmku, a tak, když Tomek (L. Munzar) přijde za náměstkem, nepozná v ní stejnou ženu, s níž se před časem vídal ve slévárně. A ona rozehraje hru – na svou sestru, dvojče. V roli sekretářky je seriózní, korektní až přísná, a taková se muži zalíbí. V zajetí svých předsudků a prvoplánového hodnocení ji pozve na schůzku… (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Konverzačka medzi mužom a ženou z pera Oldřicha Daňka, aké práve on tak rád písal ( "Cesta na Borneo", "Raněný lučištník" ). Tentoraz z prostredia veľkého hutníckeho závodu. Dôležité zábery na surové fabrické reálie a k tomu herecký koncert Luďka Munzara a Dany Kolářovej. Trochu je na škodu veci, že tu nedostala väčší priestor Dana Medřická. Jej upratovačka v starej oceliarni mohla byť famózna. ()
No, že bych zrovna miloval socialistické inscenace z prostředí oceláren, to se říci nedá, ale mělo to cosi do sebe. Kolářová zahrála tu "dvojroli" předstíraných sester výborně, Munzar byl slabší, když měl hrát unaveného slévače po noční směně, tak působil spíš jako po těžké opilecké noci. Ovšem jako celek si to 50 % zaslouží. ()
Příjemná psychologická hříčka. 1) Jak se ukáže, prostý dělník (46letý Luděk Munzar) není zas tak prostý a navíc si brouká písničku Vodňanského a Skoumala Večerní požár (dědeček se češe), což rozhodně není tvorba pro primitivy._____ 2) Já jsem vůbec prima kluk, říká 25letý gay Marcel Vašinka. No jo, je:) ()
"Předpojatý, to je vlastně slepý…" Být předpojatý vůči filmu Oldřicha Daňka snad ani nejde, i když se zde jedná o poměrně neznámou (na první pohled tedy tuctovou) televizní inscenaci. Ale i kdyby, stačí pár minutek jiskrné konverzace mezi Danielou Kolářovou a Luďkem Munzarem, a člověku musí být hned jasné, že i v tak, na dnešní dobu, neatraktivních kulisách jako je hutnická dílna, dokáže mistr Daněk vykouzlit něco naprosto kouzelného. Z těch dvou poloh Daniely Kolářové mě sice víc asi bavilo to její frivolní "třeštidlo" z úvodu, ale celé to pak v druhé části inscenace vyústilo ve velmi inteligentní dialogy o vnímání žen muži a naopak. Možná závěr byl až trošku zbytečně moc do ztracena, přesto jsem z tohoto televizního dílka vysloveně uchvácen. I díky krásné (nejen klárinetové) hudbě Jana F. Fischera. ()
Oldřich Daněk, brilantní dramatik, který se pro své nepohodlné myšlenky z let šedesátých ocitl v nemilosti mocných, byl tehdy donucen k pragmatickým kompromisům, k nimž bezesporu náleží i tato televizní hra. Že nejde o žádné vrcholné literární dílo, je zřejmé: jako by tu Daněk na papír vyskládal slova, za nimiž už nic není. Dialogy, které si potom před kamerou vyměňují Kolářová s Munzarem nemají psychologickou hloubku, jsou jednodimenzionální. Ocelárna zoceluje. ()
Reklama