TRON: Legacy 3D

Long live for users! TRON Legacy je filmem, který Vám rozhodí ZENovou rovnováhu jako žádný jiný v letošním roce. Polovina snímku je jednoduše geniální (těla, disky a stroje létají vzduchem, dokonalá architektura, stylová struktura, prostorová hloubka a zvídavý divák vpuštěný do tohohle programového, designově stylového bludiště vrní blahem), ale tahle polovina je vyplněna všemožnou vatou, pseudo mytologickým přesahem a snahou přesvědčit diváka, že dokonalost spočívá v samotné nedokonalosti. Navíc hudební stránka filmu je oním hybatelem děje a nikoliv hlavní postavy. Ačkoliv lepší videoklip/y si Daft Punk nemohli přát. Akční scény a trikové celky jsou dech beroucí, jenže když dojde na dialogy, zívá celá rodina. Nejenom, že Tron v samotném závěru imploduje do sebe, ale ještě se stihne mimoděk zparodovat. Už ale kvůli vizuálnímu fetiši a až neskutečně originálním akčním scénám symbioticky propojeným s hudební stránkou tohle dílko stojí za to vidět. Sem s Oscarem za hudbu a zvukové efekty. PS: poznámka konspirační - Joseph Kosinski musel natočit jen polovinu filmu – TU stylovější, v které se nemluví – a za zbytkem stojí někdo jiný. Ukázkový film na (tužkové) baterky. (10.12.2010)

Umělé, sterilní, hloupé, nudné a co je úplně nejhorší - derivující snad každý velkofilm za posledních 30 let. Kosinski je bezpochyby solidní designér (hotely by navrhoval luxusní), ale jako vypravěč selhává, když za sebe monotónně skládá obrázky, aniž by jakkoliv měnil tempo, či se snažil nekompromisně mrtvolný svět jedniček a nul osvěžit něčím z vlastní portmonky. Zápletka nedává vesměs žádný smysl (resp. vyřešit ji by logicky smýšlejícímu hrdinovi trvalo asi... ehm... tři minuty? - holt scenáristé největšího seriálového WTF ever), film nedokáže pohltit ani s 3D pozlátkem (je efektní, ale nic víc) a statická akce je snad ještě víc umrtvující, než sledování kamenného Hedlunda, jenž si vybral jednu z nejslabších chvilek kariéry (přitom ten kluk hrát umí). Nevzpomínám si, kdy jsem v kině trpěl víc, ale vím, že nebýt ultimátního Daft Punk koncertu, spáchal bych těmi IMAX brýlemi sebevraždu. 3/10 (18.02.2011)

Vyblýskaná 3D hračička, ktorá strhne skvostným vizuálnym prevedením. Trošku mi trvalo, kým som sa po zložení okuliarov zorientoval v rozmeroch tohto sveta, pretože tento dvojhodinový videoklip a dokonalá promenáda spojenia najmodernejšej filmovej techniky s dokonale symbióznou hudbou, ma vcucla do svojho sveta intenzívnejšie ako svet na Pandore. Škoda, že príbehová stránka aj napriek svojmu vylepšenému faceliftu oproti originálu nedokázala uspokojiť aj moje potreby obsahovej stránky. Tie som síce po vstupe do Siete odsunul až na druhú koľaj, ale po vytriezvení z omamného účinku technických dokonalostí som z pohľadu komplexného uspokojenia predsa len ostal hladný aj po tomto parametri. Herecké umenie je viac ponechané na zručnosti programátorov, než na samostatných hercoch. Ostatné aspekty a jednotlivé kúsky skladačky však zacvakli do seba vždy v ten správny moment s presnosťou na mikrosekundy a všetko šlapalo na plné obrátky v neskutočnom tempe, až som neveril, že tak veľká príbehová bublina ma dokáže zaujať a zabaviť natoľko, že by som chcel aby ešte neskončila. 85%. (17.01.2011)

Designersky skvost. Nevadi mi, ze v obale zenovych mudier pribeh sleduje klasicku linku vzniku + vyvoja hrdinu suvstazne s predstavovanim noveho univerza s vlastnym mytusom o svojom fungovani, ktore su analogiou a zaroven skrz standartne uskalia aj zrkadlenim toho nasho so vsetkymi jeho defektmi. Tento pristup bol pouzity uspesne predtym a urcite este aj bude, takze uvahy o plagiatorstve idu mimo mna. Len ta uvodna predstavovacka Sama v nasom svete mohla byt zbavena tej pokryteckej oslavy nezavislosti a kratkozrakeho rebelanstva voci systemu, ktory mu prave onu nezavislost skrz zdedeny status beztrestne poskytuje. Samotny svet v "mriezke" aj napriek limitom interaktivity filmoveho platna je zivy i vacsinu casu presvedcivo dynamicky pulzujuci  a pohlcujuci. Nielen vdaka hudbe Daft Punk, ale svoj podiel ma aj vyber projekcnej plochy. V IMAXe je to fakt o level vyssie, nez v multiplexe. (29.12.2010)

Konečně někdo ukázal světu, co ty posrané programy dělají, když je člověk nechá jen tak se zbůhdarma povalovat se na disku! Neví co roupama a kují, jak vyskákat z kejsu vyhladit lidstvo, svině! A mně se hned zdálo, že poslední Fatal error Kernelu32, není až tak Billova chyba, jak mnozí tvrdí! Třikrát za hodinu, to už je fakt podezřelé i na Malého s Měkkým Ltd., který nepochybně děsně touží jen po tom, abych si zpomalil počítač Vistama či dokonce za mrzký peníz downgradoval na Sedmičky! Ne, za tím bude tutově něco jiného. Horšího! Je to jasná diverze k odlákání mé pozornosti, aby se mezitím, co budu vztekle mlátit do klávesnice a kopat do šasi, mohla ta lidožravá armáda jedniček a nul nenápadně prokousat SATA kabelem až ke sběrnici! A Oni dobře vědí, že odtamtud už je to k ATI-ně co by megabajtem dohodil a PCI Expres jezdí každou milisekundu až do Ústí HDMI konektoru!!!! Ale na mě si nepříjdou! Pohrál jsem si totiž trochu se Zdrojem! Žádných pět Voltů, milánkové, naperu do vás rovnou dvěstědvacet a pořádně vám zatřepu Assemblerem! A pak si v klidu počkám, až tahle skvělá, nostalgická, osmdesátková reminiscence vyjde v knižní podobě, přejdu zpět na deskové hry a účetnictví si povedu pěkně postaru, ručně! Nemíním si totiž udělat ve svém čerstvě vymalovaném obýváku bordel tím, že se po něm budu honit na virtuálních motorkách s nějakým nezdravě ambiciózním softwarem! (02.03.2011)