Režie:
Zeno DostálKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Luboš FišerHrají:
Ondřej Vetchý, Jan Hartl, Jiří Ornest, Mahulena Bočanová, Yvetta Blanarovičová, Jana Dolanská, Josef Kemr, Markéta Hrubešová, Oldřich Vlach, Lubor Tokoš (více)Obsahy(1)
Snímek vznikl podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937 a která je posledním původním dílem známého českého prozaika a publicisty. Scénáristka Jana Dudková vybrala ze tří povídek dvě první, jež jsou na rozdíl od balady O smutných očích Hany Karadžičové laděny do laskavého humoru. Obě prózy jsou ve filmu propojeny do plynulého toku vyprávění. Jednoduchý děj zachycuje příběh chuďase Bajnyše, který málem přijde o svou sedřenou kobylku Julču, a události, spojené s neblahou okolností, kdy ve venkovské posvátné lázni mikve je málo vody, a proto se v ní nemohou konat talmudem nařízené očistné obřady. Tvůrci filmu se soustřeďují na idylický popis prostředí v horské vísce Polaně (golet je označení židovské osady v cizorodém prostředí, též i vyhnanství) na tehdejší Podkarpatské Rusi a na vykreslení života jejích rázovitých obyvatel, chasidských Židů. V centru pozornosti jsou početné rodiny tří přátel, Bajnyše, Mojšeho a Pinchese. Děj je provázen smířlivým komentářem vědoucího vypravěče. Snaha autorů postihnout s příznačnou dávkou nostalgie dávno zemřelý svět židovské komunity se projevuje v každé složce filmového díla, především však v obrazech kameramana a hudbě s židovskými písněmi a popěvky. Snímek nijak nepopírá své původní určení pro televizní obrazovku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
,,Zítřek - to je to hlavní. Dneška jsme se už dočkali, zítřek musí být dobrý." Mám rád, když film v sobě nese osobitou vlastní atmosféru, což tenhle film bezpochyby má. Bohužel na úkor výrazného místa pro převedení židovských tradic, lidových písní jaksi zůstal v pozadu příběh, to spočátku krásné prolínání židovského a českého humoru, poetické krajiny a kruté reality bídy v době hospodařské krizy by si možná zasloužilo lepší vyvrcholení. Zachraňuje to Ondřej Vetchý v jedné ze svých lepších rolí. 65%. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
O tento film bych neměl absolutní zájem, pokud by nebyl podle knižní předlohy. V maturitním ročníku jsem poměrně často koukal na filmy podle knížek, abych se zároveň bavil i rozvíjel své vědomosti k maturitě z ČJ. Golet v údolí je docela povedený film, který je rozdělen do několika částí. V každé se nám dostaví příběh z židovského prostředí a díky českým hercům, kteří jsou pro podobné filmy poměrně vhodní, se na ponurý film dá koukat. 55% ()
Dvě příjemné židovské povídky podle knihy Ivana Olbrachta, odehrávající se kdesi u Užhorodu. Další ze snímků, který by asi dnes vzniknout nemohl, protože by se některým individuím mohl zdát rasistický. Nechme ale těchto úvah, Golet si je nezaslouží, postavy jsou milé, laskavé a herci byli vybráni s citem. Že film nezapře televizní původ vůbec nevadí. Výborná hudba Luboše Fišera! Rád se někdy podívám znovu! ()
Zajímavý vhled do židovské komunity na konci první republiky, který je krásně natočený a i dobře zahraný. Ale nic víc mi to nedalo. Jedině pocit příjemného filmu na jedno zhlédnutí se zajímavým tématem, který sice má svou poetiku a atmosféru, ale žádný silný dojem prostě nezanechá. Navíc by se tomu dost šikl nějaký celistvý příběh. Sledujeme sice osudy několika lidí, ale nejsou natolik zajímaví, aby to bylo dostatečně zajímavé na celý film. Navíc to ani pořádně nikam nejde. Ale i tak jsem rád, že jsem to viděl, něco do sebe to má určitě. 3* ()
Golet v údolí patří myslím k té lepší polovině toho, co bylo u nás v 90. letech natočeno. Je to roztomilé, něžné, poetické, podepřené dobrými hereckými výkony pánů Vetchého, Hartla a především Ornesta, zahanbit se nedávají ani ženy-herečky, na pozadí lahodný hlas Lubora Tokoše. A pro fajnšmekry se tu Markéta Hrubešová (zase!) svlíkne a nabídne na odiv ty svoje (výstavní) pětky. A kdo by přeci jen radši menší, je tu ještě "Mahu". Tímhle rozhodně nic nezkazíte. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (4)
- Film bol natáčaný v Chrudimi, Svobodných Hamroch a na skanzene Veselý Kopec. (dyfur)
- Jedná se o poslední film Josefa Kemra, který již v době natáčení trpěl rakovinou, které později podlehl. (Redyx111)
- Protože tehdy údajně neměla Mahulena Bočanová na sobě vůbec chlupy (ani v podpaží), museli jí lepit pánské kníry do podpaží, protože by to bylo neuvěřitelné, že Brana, žena tělesná, chlupy v podpaží nemá. [Zdroj: Úsměvy Mahuleny Bočanové] (hippyman)
Reklama